řada písní přeložena vzorně, všude pak jeví se úsilí duchaplného žáka Herderova proniknouti к duchu skladby a zachytítí jej českou slovesnou formou. Ovšem výbor ukázek jest s našeho stanoviska velmi neúplný. Mimo baliadu o Savovi a ještě 2 písně (I. č. 5, III. č. 1) obsahuje žertovné písně taneční a sborové, milostnou lyriku, v níž někde proniká vliv umělý (srovn. I č. 1) a drobné popěvky. Není zastoupena duma, ani. rázovitá píseň obřadní, zejména starobylá „Колядка", chybí kołomyjky, chybí též skvostné ballady z rodinného života; Tyto výtky netýkají se však Čelakovského: byl nucen omezíti se ma jednostranné prameny ruské a kdo pročte maloruské oddíly několika pěsenniků, diví se, že Čelakovský dovedl vybratí tolik. K'níže Certeley, jeden z nejlepších znalců maloruské poesie v oné době, poznamenal sice ve svém posudku o 1. sv. Slov. nár. pís. (СЬверный Архивъ 1824), že ma-loruský oddíl jest velmi ubohý, avšak sám přiznává, že by Rusové měli věnovati sbírání lidové poesie mnohem větší pozornost než dosud. (Srovn. Pypín, Istorija russ. etnograf. III. 14.). Připomínám ještě, že W. z Oleska, který měl možnost čerpati ze živé tradice, uvádí ve své sbírce z r. 1833 v oddílu písní označených jako „właściwie historyczne" jen 4 ukázky, že na význam maloruské písně obřadní upozornil Zor. Dolega Chodakowski teprve r. 181819) že maloruské edice Maksimovíčovy byly ještě v třicátých letech v Polsku téměř neznámy, že první sbírka mladé generace haličskoruské, pověstná „Русалка. ДнЬстровая" vyšla teprve r. 1837.

Bylo by zbytečno zdůrazňovati zde význam Slovanských nár písní: obecný úsudek kritiky přiřadil je dávno ke skvělým činům mladé slavistické školy české a dějiny slovanských literatur dokazují, že všude, kam pronikly, oživily sběratelský ruch a podněcovaly k napodobení. Celé generace básníků a etnografů seznamovaly se z nich se slovanskou lidovou poesií, v Čechách pak teprve po více než čtyřiceti letech nahradily je výbory úplnější.

Pohříchu nebylo Čelakovskému dopřáno pokračovati v činnosti vydavatelské se stejným úsilím jako dříve- Pracoval ovšem horlivě a nové sbírky maloruské budily jeho živý zájem, tiskem však ze svých maloruských studií vydal málo. V České Včele (1834 str, 81n.) otiskl dva překlady: „Hrob v cizině" (vzato ze sbírky Maksimovíčovy z vyd. r. 1827 str. 3) a „Osiřelá" (Maksim. str. 51.)20) Píseň „Osiřelá" jest zajímavá proto, že deset let po Čelakovském přeložil ji znovu mladý Havlíček za svého moskevského pobytu.21) Havlíček našel šťastně lidový ton, překládá však volněji než Čelakovský. (Na př. „рябе перце" : Havli „modré pírko", Čelak. správněji „strakaté"; „по крутой ropb" H „po vysoké hoře", Čel. přesněji „po příkré hoře" a j.)-

„Hrob v cizině" považuji za nej lepší z maloruských překladů Čelakovského. Již volba ukázky svědčí o jemném vkusu. Vybral si píseň o kozákově smrti v cizině, vysoce poetický ohlas ustavičných bojů zuřících na Ukrajině, jeden z vůdčích motivů maloruské lidové písně,