ponurý obraz, jehož základní rysy opakují se v přečetných variantech:-umírající leží sám v nekonečné stepi, rozmlouvá se svým věrným koněm, s orlem, havranem nebo šerým vlkem, posílá je, aby zvěstovali matce, že zemřel a jak ho má pochovati. Nebo rozmlouvá přímo s matkou, bratry kozáky a projevuje poslední přání.22) Tak i zde:

Přebásnění jest dílo vzácné krásy. Ani stopy po pracném pilování veršů, shonu po rýmu, po úsilí zachovatí rytmus v cizím jazykovém prostředí — překlad je prostý, nehledaný, zachoval plně teskný ton originálu a pří tom je tak ryze český, harmonický a jednolitý, že máme dojem, jako bychom slyšeli píseň lyrického básníka hlubokého citu, básnickou symbolisaci vlastní nálady. —■ A melancholický ráz písně sesilují vzpomínky na zlou sudbu, která stíhala básníka. v květu mládí, kdy mu osud dopřál jasnější duševní pohody, mohl čerpati jen z kalných pramenů —■ když ovládal svůj nástroj jako hotový mistr, když byly objeveny poklady ryzího kovu lidového umění, neměl klidu, aby je přetavil a zpracoval.

Stejnou dokcnalostí formální vyznačují se i překlady z umělé literatury maloruské. v Časop. čes. musea 1833, str. 369 n. otiskl Čelakovský několik ukázek z Kotljarevského, Deľviga a Jakuboviče — umělé ohlasy maloruských písní oněch básníků přechodní doby, kteří ještě nepronikli к jádru lidového umění. O mladé škole jihoruské, jež tehdy po příkladu polských romantiků vstupovala do literatury s programem usilovného studia lidové poesie, pronikaly do Prahy sporé zprávy. Obrat nastal r- 1840, kdy přijel J. J. Srezněvskij. U Čelakovského studoval češtinu a při tom seznamoval svého učitele s mladou ukrajinskou literaturou. Svědčí o tom dopis matce, v němž Srezněvskij žádá Metlinského a Kostomarova, aby mu poslali, všecky novější maloruské knihy, jež mohou sehnati. „Malá Rus jest zde zcela neznámá" dodává Srezněvskij.23) v dalším dopise upomína znovu Metlinského, aby pamatoval na maloruské knihy, jichž „Čelakovský jest velkým milovníkem."24) Skutečně také jíž r. 1842 podal Čelakovský v Časop. čes. musea (str. 323 n.) ukázky z „Anthologie maloruské," výbor několika prací maloruských romantiků zejména A- Metlinského .(Mohyly) a N. J. Kostomarova, Jejích písně a ballady přimykající se formou i obsahem co nejtěsněji к lidové poesii přebásnil Čelakovský mistrovsky — tím více třeba litovati, že své vzácné nadání nemohl uplatniti v oboru lidové epiky maloruské, zejména že se nepokusil dáti nám český překlad kozáckych dum.