*)

Tři svazečky Krolmusových »Staroceskych pověstí, zpěvů, slavností atd.«, v nichž horlivý diletant shrnul výsledky své dlouholeté neúmorné činnosti sběratelské jsou výmluvným svědectvím nadšeného zájmu, ale také podivínské mythomanie rázovitého autora. Obsah jest velmi pestrý a různorodý. Výpisky z děl mythologických a samostatné dohady bájeslovné stojící asi na stanovisku Kollárovy Slávy bohyně, střídají se tu se záznamy pověstí a pověr, s popisy výročních obřadů, her, slavností, s texty lidových písní a kramář-ských skladeb, s úvahami a zprávami archaeologickýmí, historickými atd. Ráz prosaických tradic charakterisoval výstižně prof. Tille ve své knize »České pohádky do r. 1848« (str. 98 n.) — mně zde běží jen o stručné ocenění písní Krolmusova sborníku. Srovnání se staršími sbírkami t. j. Rittersbergovou, Čelakovského a s prvním vydáním Erbenovým ukáže, co Krolmus přinesl nového, rozbor variantů objasní pak hodnotu jeho zápisů a význam sbírky pro studium české lidové písně. Své názory o lidové poesii shrnul Krolmus — nedotýkaje se specielních otázek — v předmluvě к prvnímu svazku (vyšel r. 1845), z níž charakteristické části uvedl již prof. Tille. Lidová poesie jest Krolmusoví součástí rozsáhlého souboru lidového podání, velmi důležitou pro badatele i pro každého vlastence, jenž chce poznati svéráznou tvůrčí práci svého národa. Ačkoliv již Čelakovský a Erben vydali sbírky, soudí K,, že jeho zápisy nebudou zcela zbytečné, zejména proto, že sbíral již od r. 1806 a poněvadž mnohé písně podává tak, jak je v dětství zpíval nebo od starších slýchal. Cíl, který mu tanul na myslí, naznačil v listě Hankoví otištěném v Čes. Lidu r. XL, str. 12. Děkuje tam za příspěvek a dodává: »Lid náš Erbenovy zpěvy sobě koupíti ne-může«. Byly tedy Staroč. pověsti určeny především širším vrstvám a s toho stanoviska třeba sborník posuzovati. První svazek obsahuje sbírku podání o nejznámějších ptácích domácích i divokých (kukačce, skřivanovi, vlaštovce, strace, vráně, holubu, huse atd.) a lidové písně jsou podle toho — dosti nepřesně a libovolně — sestaveny. Tyto části upom naií na polský sborník Wójcického »Zarysy domowe«. Také tam najdeme oddíly, jež shrnují lidová podání o ptactvu, stromech a j. ovšem s tím rozdílem, že Wójcicki všímá si hlavně starší polské literatury a historie, kdežto Krolmus věnuje pozornost téměř výlučně bájesloví a archaeologii. Ve dru-dém díle podal soupis výročních obřadů zejména jarních a úvahy o důležitých domácích zvířatech (o kočce, koni, o skotu atd.). Lidové písně tvoří zde souvislejší celky než v prvním díle. К popisu jarních slavností a obřadů — na př. stavění máje — připojil K. hojně písní milostných (srovn. 2, část druhého dílu str. 170—248), к popisu »voracek« řadu písní, v nichž mluví se — ovšem v nej-rozmanitější souvislosti — o orání (str. 353—366.), kromě toho pak porůznu otiskuje skladby kramářské a j. Více než polovici třetího svazku vyplňují podrobné popisy her »na krále« z různých oblastí