(Do vydání z r. 1864 přejal Erben beze změny text z EJ. Krolmus přejal text Erbenův a provedl tyto změny:

@BASv

2. sfa: »Tu pod dubem z nenadání

tří panenky stály«.

@

Patrně trojice panen vyhovovala lépe bájeslovným dohadům Krolmusovým upomínajíc na známé trojice z antické mythologie, ačkoliv i v textu Krolmusově mluví se (ve 3. strofě) výslovně zase jen o dvou pannách. V poslední sfě u Krol.: »bílé stádo«.

Mám pochybnosti o lidovém původu této ballady a shrnuji zde stručně své důvody doufaje, že snad přispějí poněkud к objasnění, Především odkazuji na svůj rozbor Erbenovy písně »Teče voda od Tábora« v NVČ VIII, str. 11 In, Tam jsem upozornil na vydavatelskou praxi Erbenovu otískovati zejména při epických textech co nejvíce variantů. Avšak v našem případě přejal Erben prostě znění Čelakovského a nepřipojil ani poznámky o mythologickém podkladu písně. V seznamu přispěvatelů uvedl sice, že č. 154 zaslal mu z Bydžovska P. Frant. Chmelík v Miletíně a pí. Jul. Nováková v Dobrušce (z Hradecka a Bydžovska). Byly tyto 2 texty vzaty ze živé tradice? Připustíme-li, že ano, pak třeba vysvětliti, proč Erben, jehož vzácná akribie se všeobecně uznává, nepřipojil variantů; či byly texty tak nepatrně odchylné, že nepovažoval za nutné zazna-menati ony odchylky? Bylo by to ovšem unicum v lidové poesii, kdyby tři varianty (t. j. Čelakovského, Chmelíkův a pí. Novákové) jedné ballady zapsané patrně v různých dobách a na různých místech byly téměř totožné! Vždyť víme, jak nepevná je forma lidových písní, že lidový zpěvák, opakuje-lí píseň, třeba v zápětí mění pořad strof, vynechává, doplňuje, přemísťuje verše atd. Variant Krolmusův, jejž vydavatel označil beze všeho důvodu jako »povest na Krkono-ších« nepřináší nic nového, neboť odchylky jsou zcela nepatrné.

Stejné pochybnosti budí též bájeslovný podklad písně. Sličné panny, které zavedly ovčáka, jsou patrně »lesni panny«, »zenky«, »divozenky« atd. Pročetl jsem hojný materiál sebraný v Květech 1846-7, v Čas, čes, mus, r. 1853, 1855, Slov. Pohl', (r. VIII., XII.) v Čes. Lidu (г. Г., V,—XII., XV. a j.) Pam. archaeol. r, VI,, jakož i souborné výklady Erbenovy (Riegrův Slov. nauč. II. 208) a Machalovy (Nákres slov. bájesloví 1( str. 126 n) a shledal jsem, že děj ballady o zavedeném ovčáku nemá opory v lidové tradicí. Lesní ženky, představuje si náš lid vesměs jako nevlídné, škaredé, někdy až příšerné ženy3), jež žijí v podzemních skrýších, pekou chléb, na nějž si vyprošují mouky, předou, straší děti, hulákají-li po lesích, kradou šestinedělkám nemluvňata, nechávajíce jim »podhodence«, uzavírají sňatky s vesničany a chovají se celkem к lidu přátelsky, ale netrpí, aby se jim kdo posmíval. Rády lákají jinochy к tanci a pak je »utancuji« k smrtí.4) Ale nikde není zmínky o pouhém zavádění. Připomínám ještě, že v naší lidové poesií (a západoslovanské vůbec) báječné bytosti téměř nevystupují. Vždyť nemáme ani lidových ballad o vodníkovi! Mohu uvésti jen legendární ballady o smrtí, o ďáblech (často původu apokryfního) a Sušilovu píseň »Věště«