str. 133
(S2 č. 155), ačkoliv z variantů otištěných na str. 779 vysvítá, že běží o ďábla. Z těchto důvodů soudím, že úplně isolovaný text toho rázu, jako píseň o zavedeném ovčákovi třeba posuzovati velmi opatrně. Naproti tomu vyskytují se v severské a skotské poesii velmi hojně ballady o elfech, krásných pannách, které tančívají za jasných nocí v lese a vábí к sobě mladé rytíře. V Stimmen der Völker přeložil Herder pod názvem Elvershöh dánskou balladu,5) jejíž první dvě strofy připomínají píseň Čelakovského;
1. Ich legte mein Haupt auf Elvershöh,
Mein Augen begannen zu sinken,
Da kamen gegangen zwei Jungfrau'n schön,
Die thäten mir lieblich winken.
2. Die eine, die strich mein weisses Kinn,
Die andre lispelt in's Ohr mir:
Steh auf, du muntrer Jüngling, auf!
Erheb', erhebe den Tanz hier.
|
Myslím, že úvody obou písní jsou dosti podobné dále ovšem vyvíjí se děj jinak: V dánské balladě vábí panny rytíře к tanci, slibují, že ho vyučí runám atd., avšak jinoch zůstává opřen o svůj meč. Konečně mu hrozí, ale kuropění ho osvobodí. V české písni jest základní situace stejná, avšak autor vyhnul se detailnímu vylíčení a naznačil jen, že panny ovčáka zavedly.
Zdá se mi, že jedině Čelakovskému možno přisouditi autorství tohoto zdařilého ohlasu. Dikce vystihuje celkem šťastně lidový ton, jen některé verše prozrazují umělý původ. Tak na př. 1. verš druhé strofy »Pode dubem . ...« nezní lidově. Upozorňuji ještě na závěr
»bílé ovce a chaloupku
vícekrát nenašel.«
|
Je trochu náhlý a nevíme vlastně, co se stalo s ovčákem: snad jej panny zahubily, snad s nimi žil v jejích horské říši. Tak nekončí-vají ballady; tam »děje se všecko na biledni«, jak pěkně pověděl kdysi sám Čelakovský (Korespondence II. str. 35) a zejména začátky a závěry mají typické formule. Obdobného závěru, který osud hrdinův jen naznačuje, bychom však marně hledali.
8. II2 224. »Rada tří mládenců s milou.«
Text Krolmusův jest dosti samostatný var. E2 č. 358; v E2 479 (14) jsou zase některé správnější obraty z Krol. Na př. ve 2. strofě:
E1: »Co bude svej darovati.«
Krol.= E2: ,Co chce panně darovati,' a j.
9. II2 279 »Pozvani do háječku.«
Doslovně shodný text ve sbírce České zpěvy z r. 1856 č. 374, Snad jej vydavatelé (J, Tobiášek a V. Maloch) převzali ze sbírky Krolmusovy,
10. II2 310 »Holubička.«
Jsou zde sloučeny 2 písně. Sfy, 1—4 jsou var. E3 149 (238). U Erbena následuje pak drastický motiv:
5) Cituji podle Cottova souborného vydání z r. 1828, uspořádaného J. v. Mullerem. — (Zur schönen Lit. u. Kunst 8. Teil 2. Abteil, str. 151.)
|
