Místo toho je u Krol. závěr z písně o milence, kterou pošlapaly koně: var. Čel. III 74, E2 498 (44) a j. Je jisto, že touto kontaminací získal variant Krolmusův aestheticky, avšak Erbenův text jest ucelenější a myšlenkový postup je jasnější. Z legendárních ballad přijal Krolmus do své sbírky (I. 366) píseň o Adamovi a Evě, (var. Ej č. 150) zpívanou při svatbách, mimo to pak legendu o trestu dětí, které neposlouchaly rodičů (I. 555; var. E2 504) a píseň o ranách Kristových (I. 556); téměř shodný text otiskl Erben (E3 504 č. 57).

II. Jest přirozeno, že mezi lyrickými písněmi pojatými do Staroč. pověstí najdeme více nového než v několika ukázkách epických, ačkoliv i tu jest mnoho variantů. Výsledky přibližného odhadu lze shrnouti takto: Lyrických písní jest ve sbírce Krolmusově (vylou-číme-li skladby umělého původu) asi 395. Z toho jest asi 35°/0 variantů Rittersb., Čel. a E1; 40°/0 var. E2 a 25% připadá na texty, které nejsou v uvedených sbírkách. Tím ovšem není řečeno, že jsou všecky nové, neboť mnohé z nich najdeme v pozdějších sbírkách na př. v Čes. Lidu, ve sbírce Holasově atd., avšak jsou to velmi cenné varianty, neboť byly zapsány v prvních desítiletích XIX. století. Některé texty jsou pak zapsány jedině Krolmusem.

Přihlížíme-li к počtu textů, jest výsledek rozboru pro Staroč. pověsti velmi příznivý, zejména máme-li na zřeteli dobu, kdy sbírka vznikla, třeba však ještě pojednali stručně o hodnotě zápisů.

Východiskem musí nám býti Krolmusovy názory na lidovou píseň, pokud je můžeme zjistiti, neboť souborného výkladu nikde nepodal. Ze vzpomínek vrstevníků víme jen,u) že vášnivě rád zpíval lidové písně a byl vřelým ctitelem lidové hudby — zjev obvyklý v tehdejší české společnosti. Vědecký zájem jeho soustřeďoval se však hlavně na bájesloví a archaeologii, ale podstatnou vadou všeho jeho badání byla nekritičnost a záliba ve fantastických dohadech. Stejné nedostatky projevují se i v jeho výběru písní. Nestaraje se o další text podává mnohdy pouhé úryvky, jen když v nich nalézá mythologický rys nebo starý náboženský- symbol; jindy zase z téhož důvodu přijímá i skladby zřejmě umělé,7) nebo dokonce sám mění texty, nahrazuje na př. křesťanské světce jmény pohanských bohů atd.8)

Jednostranné oceňování lidové poesie snížilo aesthetickou hodnotu písní, poněvadž Krolmus zanedbává i zcela jednoduché požadavky kritiky: najdeme na př. texty o několika strofách, z nichž každá jest vytržena z jiné písně bez ohledu na souvislost. (Srovn. I. 30, 78, 573; IIX 53, 57 »Hudebnicek«, 85 »Větříček s poselstvim«; III, 163, 165, 169 »Zlá novina« atd.) Postrádáme tu oné redakční bedlivostí, kterou Erben právem proslul. Avšak právě tento menší