zájem o uměleckou hodnotu písně prospěl sbírce Krolmusově v jiném směru: vydavatel byl méně úzkostlivý ve výběru než oba jeho velcí předchůdci a proto nám zachoval četné písně, v nichž se projevuje jadrný, ač tu a tam obhroublý selský humor. Divíme se někdy, co vše mohl otísknouti sběratel, jehož pseudonym byl velmi průhledný a jemuž jeho stav ukládal" zvláštní ohledy. Po té stránce blíží se Staroč. pověstí sbírce Rittersbergově a bylo-li o ní řečeno, že »jest svým pojímáním přes hojné vady našemu dnešnímu stanovisku bližší«,!)) platí to plnou měrou i o Krolmusoví. Tím ovšem není řečeno, že jeho zápisy jsou úplně přesné: také Krolmus měnil své texty, zejména rád zmírňuje drastická rčení, ale jeho opravy jsou většinou strojené. (Srovn. I. 13 »Roudnican nad Labem« sfa. 3; II„ 279 »Touha« verš 2; I. 610 »Lesek a Marenka«; III. 175 srovn. s E1 č. 397 atd.)

Jazykově jsou písně Krolmusovy velmi nestejnorodé: někde zachovává tvary lidové mluvy, jindy je zase nahrazuje formami spisovnými, tak že na př. přejímaje texty z vyd. Elf v němž Erben zachovával lidové odchylky (na př. adjektiva na —ej atd.) klade místo nich všude správné znění spisovné10), ačkoliv v jiných písních jest jazykově mnohem realističtější než Erben atd.

Ze starších sbírek cituje Krolmus v poznámkách častěji Sušila a Kollára; svých českých předchůdců neuvádí skoro nikdy, ačkoliv písně ve Staroč, pověstech jsou většinou varianty jejích textů. Zejména vydatně použil prvního vydání Erbenova, z něhož přetiskl řadu textů11) a přejal někde i citáty a poznámky, aniž uvádí pramen.12) Naproti tomu třeba uznatí, že také Erben čerpal pro své vydání z r. 1864 ze sbírky Krolmusovy, ač jí neuvádí v seznamu variantů tak často, jak by bylo třeba. Nalezl jsem v E2 několik písní, které se s Kroi. až na pranepatrné odchylky úplně shodují, ačkoliv Staroč. pov. nejsou citovány. Srovn. na př. II, 242 a E„ 441 (310); II, 236 a E2 415 (175).