Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 135



zájem o uměleckou hodnotu písně prospěl sbírce Krolmusově v jiném směru: vydavatel byl méně úzkostlivý ve výběru než oba jeho velcí předchůdci a proto nám zachoval četné písně, v nichž se projevuje jadrný, ač tu a tam obhroublý selský humor. Divíme se někdy, co vše mohl otísknouti sběratel, jehož pseudonym byl velmi průhledný a jemuž jeho stav ukládal" zvláštní ohledy. Po té stránce blíží se Staroč. pověstí sbírce Rittersbergově a bylo-li o ní řečeno, že »jest svým pojímáním přes hojné vady našemu dnešnímu stanovisku bližší«,!)) platí to plnou měrou i o Krolmusoví. Tím ovšem není řečeno, že jeho zápisy jsou úplně přesné: také Krolmus měnil své texty, zejména rád zmírňuje drastická rčení, ale jeho opravy jsou většinou strojené. (Srovn. I. 13 »Roudnican nad Labem« sfa. 3; II„ 279 »Touha« verš 2; I. 610 »Lesek a Marenka«; III. 175 srovn. s E1 č. 397 atd.)

Jazykově jsou písně Krolmusovy velmi nestejnorodé: někde zachovává tvary lidové mluvy, jindy je zase nahrazuje formami spisovnými, tak že na př. přejímaje texty z vyd. Elf v němž Erben zachovával lidové odchylky (na př. adjektiva na —ej atd.) klade místo nich všude správné znění spisovné10), ačkoliv v jiných písních jest jazykově mnohem realističtější než Erben atd.

Ze starších sbírek cituje Krolmus v poznámkách častěji Sušila a Kollára; svých českých předchůdců neuvádí skoro nikdy, ačkoliv písně ve Staroč, pověstech jsou většinou varianty jejích textů. Zejména vydatně použil prvního vydání Erbenova, z něhož přetiskl řadu textů11) a přejal někde i citáty a poznámky, aniž uvádí pramen.12) Naproti tomu třeba uznatí, že také Erben čerpal pro své vydání z r. 1864 ze sbírky Krolmusovy, ač jí neuvádí v seznamu variantů tak často, jak by bylo třeba. Nalezl jsem v E2 několik písní, které se s Kroi. až na pranepatrné odchylky úplně shodují, ačkoliv Staroč. pov. nejsou citovány. Srovn. na př. II, 242 a E„ 441 (310); II, 236 a E2 415 (175).

III. Největší pozornost věnoval Krolmus říkadlům, koledám, výročním slavnostem, obřadům a hrám atd. Třeba uznatí, že v tomto oboru předstihl své vrstevníky. Erben teprve do vydání z r. 1864 pojal některé druhy a zvykoslovná část byla doplněna teprve studiem posledních desetiletí. Právě při těchto partiích pestrého díla litujeme nejvíce nekritíčnosti autorovy. Jaká škoda, že pracovník tak vzácně vytrvalý, který sbíral od začátku XIX, stol., — tedy v dobách, kdy právě tyto druhy lidových tradic zachovávaly ještě svou starobylou barvitost — odhodlal se obětovali pracně získaný materiál svým lichým mythologickým domněnkám! Mohl zanechati významné dílo, jeho nezištná horlivost, za niž ve svém úřadě došel tak malého uznání, byla by oceněna aspoň v dějinách českého národopisu — takto však zanechal nám zkalený pramen, z něhož možno čerpati jen s krajní opatrností.    Jiří Horák.


9) Jakubec, Lit. čes. XIX. stol. II. 529.
10) Srovn. I. 99 a E1 č. 240; I. 542 s E1 č. 289 atd.
11) Srovn. I. 320 s E1 č. 177; Kroi. I. 218 s E, č. 218; I. 297 s E, č. 296; L. 217 s E1 č. 139; III. 175 s E1 č. 378.
12) Srovn. L 40 a EŁ č. 129.

Předchozí   Následující