str. 137
spřízněnost. Postupujíce takto můžeme nejbezpečněji seskupovali pohádky dle jích souvislosti, a zároveň také kulturní proudy přecházející z jedné země do druhé.
Srovnávajíce jednotlivé verse jisté látky pohádkové, vyšetřujíce jich souvislost a hledajíce její původní obsah i formu, zároveň pak její původ, přirozeně klademe celkem největší důraz na formu nejhojněji se vyskytující. Ale přece nesmíme veskrze na to spoléhati, neboť početnost jisté formy může se zakládatí namnoze na tom, že počet versí záleží, jak spis. důvodně vytýká, na intensitě sběratelské práce v různých zemích a krajích. Proto třeba brátí v úvahu jiné ještě momenty, a spis. je podrobně rozbírá (str, 42. sl.) Všude ve svém spisku dokládá pak své theoretické výklady na hojných dokladech čerpaných z vlastních pohádkoslovných studií.
Prvním účelem pohádkoslovných studií jest stanovití původní tvar pohádky. Potom můžeme dle mínění spisovatelova zkoumati vlast, národnost a šíření její. Stanovití vlast pohádky blíže zřídka se daří, leda jen ve všeobecnějším rozsahu. Při tom dlužno především zkoumati literární verse studované pohádky, ačkoliv literární zpracování přicházejí až v druhé řadě к platnosti při této prácí. Ani dobu vzniku nelze dle nich přesně stanovití. Shledáváme v nich leda krajní mez pro vznik pohádky. Do jisté míry možno věk stanovití dle obsahu, podle jistých v pohádce vyskytujících se kulturních pojmů a věcí. Než ty mohly býti později vřazeny do pohádky, mohly býti jimi nahrazovány pojmy a věcí ze starší doby, jako na př. dalekohled, dýmka a j.
Pohádkosloví neuzavřelo své úkoly, ustanovivší vlasl, dobu a místo vzniku, i cesty, jimiž se pohádka šířila. Třeba dále zkoumati různé jednotlivosti pohádky, co možno připisovati názorům a zvykům národa atd. A tak stává se důležitou pomocnicí jiným vědám, lidovědě, archeologií, lidové psychologii atd., zvláště kulturním dějinám, neboť stanoví nejzřejměji vliv jednoho národa na druhý.
Případné rady začínajícím badatelům udílí spis. v 4. kap. »tech-nika pohadkoslovi«. A tak doporučujeme vřele tento spisek všem, kteří se o pohádky zajímají a jim chtí věnovati hlubší pozornost.
jpa.
*
Hessische Hausinschriften aus der Marburger Gegend. Ein Beitrag zur Volks- und Heitaiatskunde von Paul Bender (Marburk 1914, věd. příloha к výroční zprávě reálky v Haspe i. W., 62 stran za 1.20 M,)-
Hesenští pěstitelé lidovědy jsou vedle slezských v Německu nejčilejší. Také domovní nápisy hesenské nejsou po prvé sbírány a popisjoivány; Benderův příspěvek jest jen dalším článkem v řadě sbírek, vyznačené mimo jiné jmény Bramer, J, Freund, К, Geisler, M, Herbert, Hessler, Riebeling, P, Schulte, P, Wiegand, Wüst а Zimmermann, z nichž Freund nebo vlastně členové marburského germanistického semináře a Wiegalnd rovněž se obírali okolím města Marburku. Bender sám sebral nápisy z 62 míst i popsal je, roztřídiv domové nápisy vůbec, cenné ty kulturní dokumenty lidové a platné pjomůcky pro psychologii selského stavu, podle umístění a provedení na čtvero druhů: Tünksprüche, Balkensprüche, Steins.prüche a „omítkové" nápisy. To však, co sám sebral, probírá podle obsahu v těchto