»Gr ab i a worawy«. Spis tento je velmi záslužný a stačí sám o sobě, aby zajistil Adolfu Černému trvalé jméno mezi vědeckými pracovníky toho oboru. Černý sám podal stručný výsledek svých studií mythologických v Národopisném Sborníku III. 1898, 26—33 v článku

Mythické bytosti lužických Srbů. —

O rozličných zvycích a obyčejích lužickosrbských jednají tyto články a studie: SvatbauLužickýchSrbů. Světozor XXVII., 1893, str. 387 a násl. Vyšlo též samostatně v Praze téhož roku vlastním nákladem spisovatelovým. Přástvy na Lužici. Kalendář Zlaté Prahy 1894.

Lužické kantorky. Hořická Lýra XI. Přeloženo do Lužice r. 1894, 66.

Velikonoce u Lužických Srbů. Feuilleton Nár. Listů 1896, č. 94.

Noc Valpurgina v Lužici. Tamže č. 121.

Letnice v Lužici. Tamže č. 158.

Jana Křtitele v Lužici. Tamže č. 189. atd.

U lužických katolíků. Světozor XXXI., 1897, 99 a násl. Přeloženo též do Lužice 1897, 32 a násl.

Z prací o národopisné oddělení na výstavě drážďanské i v našem Národopisném museu českoslovanském vyšly články a úvahy tyto:

Národopisná výstava lužickosrbská v Drážďanech. Světozor, XXX., 1896, 435 a násl. S obrázky.

Národopisná výstava lužickosrbská v Drážďanech. Český lid VI. 1897, 320—345. S hojnými obrázky. Referáty o drážďanské lužické exposici otiskoval Černý též v Nár. Listech 1896, č. 178, 185, 187, 188, 195, 196, 197.

Národopisná mapa Dolní Lužice. Slov. Přehled IV., 1902, 322.

Lužice. Síň XXII. Průvodce po Národopisném museu českoslov. v Praze. 1904, 2. vydání str. 127—132.

Rozhled po lužické folkloristice. Čes. lid L, 1892, str. 77 a násl. Shrnuje zevrubně lužickou literaturu folkloristickou do ŕ. 1892. Bibliografie té užil Em. Kovář pro svůj článek »Lidozpyt u lužických Srbů v Nár. Sborn. L, 1897 str. 95—6.

Kromě uvedených článkův a studií napsal Ad. Černý značné množství drobnějších poznámek a článků o Lužických Srbech, roztroušených po různu v časopisech, zvláště pak v Ottové Slovníku Naučném a ve Slov. Přehlede. Všechny své výsledky pak uložil do větších knížek, z nichž zábavněji ve formě belletris-tické jsou psány :

Lužické obrázky. Praha u Šhnáčka 1890, a

Různé listy o Lužici. Matice lidu, Šimáček 1894.

Jinak své studie a články o Lužických Srbech shrnul Černý do soustavného hesla v Ottové Slov. Naučném XXIII, 1905, str. 926-966 a nejnověji do samostatného spisku Lužice a Lužičtí Srbové 1912 v Praze u Otty. Spisek tento je úhrnným katechismem všech našich dosavadních vědomostí o Lužicí a Lužických Srbech. Jedná o dějinách Lužice, o národnosti, jazyku, literatuře, umění, lidu i o celém životě Lužických Srbů. Mapka a obrázky v textu činí obsah názornější. Připojen je tu i návrh na pětidenní výlet do Lužice, jejž spisovatel načrtl již r. 1896 do Čas. Turistů. Černý tu slibuje na str. 120 i lužickou mluvnici a slovník pro Čechy. Nepochybujeme, že slibu svému dostojí. Srovn. můj posudek v tomto sborníku 1912, VII, na str. 218-220.

*

Vedle Lužických Srbů věnoval Ad. Černý pozornost i všem ostatním slovanským národům. Zcela v duchu Jelínkově píše do Světozoru XXIV, 1890, 75 a násl. vzpomínku z Litvy „Při čtení Dziadův", referuje horlivě o českém životě národním i literárním do Lužice (srovn. 1891, 71, 74, 1893, 10, 18, 1895, 41, 1897, 37 a j.) naopak zase píše zprávy ze slovanského světa do Lumíru 1891, 215, 227, do Světozoru XXXI, 1897, 478, 563, 622, XXXII, 1898, 413, 329, 334, 355, 412, 515 atd. Odchován Jelínkovým Slov. Sborníkem seznamuje se Ad. Černý rychle s celým slovanským světem, trpce želí zániku Slov. Sborníku a neustále usiluje o vydávání podobné revue nové. Až konečně úplně vyzbrojen a zabezpečen vydává v říjnu r. 1898 první číslo prvního ročníku Slovanského přehledu,

»Jedenact let po zaniknutí Jelínkova Slovanského Sborníku, jehož každý želel a na nějž zejména slovanští horovatelé a pracovníci u nás stále vzpomínají, vydává se na pouf« — tak zahajuje nový podnik svůj Adolf Černý v úvodním