jsou strašidelné a loupežnické příběhy, katolické mravoučné povídky, velmi nemotolrné výrobky jednotlivců i autora samého. Č. I. 1. je z Mikšíčka II. 6, kam přeloženo z Horm. Taschenbuch. N. F. I. 1830 (441) 123. Č. L 2 z Horm, Taschenbuch N. F. I. 1830 (449); č. I. 3 z Mikšíčka IV. 9; č. L 4 z Mikšíčka II. 3.

Mnohé drobné historky zde, i později, patrně z četby. V IL ev. některá čísla (20., 38., 46.) nápadně se shodují se sbírkou Košína z Radostova. Sv. III. jsou texty velmi hrubozrnné, )patrně výrobky schválně udělané. Menšík cituje probošta Mauricía z kláštera na sv. Kopečku u Olomouce.

Č. IV. 6 z Mikšíčka III. 4, jenž má text z Horm. Taschenbuch 1839 (354) 270; č. IV. 9 patrně přímo z překladu 1001 nocí; č. IV. 12 = Menšík z okr. Jemnice 48; č. IV. 132 = Menšík z okr. Jemnice 43.

Ve sv. V./VI. Život bl. Sarkandra rje z Mikšíčka. Č. V./VI. 4 z Mikšíčka 1П. 2; č. V./VI. 35 z Mikšíčka II. 10; č. V./VI. 38 z Mikšíčka II. 11; č. V./VI. 41 z Mikšíčka II. 12. Tyto slovné přejatky nejsou patrně jediné a mimo to mnoho jiných přímo se hlásí ke iknížnímu původu.

Míkšíček I.—IV. Sbírka pověstí moravských a slezských. Sv. 1. Brno, Gastl 1843; sv. 2. Brno, Gastl 1844; sv. 3. Brno, Gastl 1844; sv. 4. Olomouc, Hölzl 1845. Celkem 57 čísel.

Mikšíček sebral pověsti a povídky této sbírky většinou z knih, jako čtení pro lid, Horrmayrův Archiv a Taschenbuch jsou mu hlavním pramenem. Jen třetí sviaizeček je ukončen pohádkou, a čtvrtý svaze-ček má na konci 9 pohádkových látek, vypravovaných prostším stylem, ukazujícím, že autor zná lidová úsloví. Látky mohly by, aspoň částečně, opírat se o, lidové podání. Knížka vyšla v druhém vydání u Hölzla v Olomouci 1850.

Míkšíček 1845. Národní Báchorky. Sebrané od M. Mikšíčka. Znojmo, Fournier, Dva svazečky 1845.

26 povídek, většinou na pohádkové látky, ač některé texty (5„ 7., 17-, 23.) ukazují к bezprostřednímu knižnímu původu. Styl je vesměs knižní, ale snaží se vystihnout místy humor, jenž bývá pokládán za lidový, Č. 9.—11, pochází ioid Františka Sušila, Obě sbírky, Mikšíček I,—IV. i 1845 vyšly společně v Národní Bibliotéce jako svazky 86. a 89. pod titulem: „M. Mikšíčka Sebrané spisy, Praha, Kober, bez roku, Sv, I, Národní báchorky moravské a 'slezské, Sv. II, Pověsti moravské a slezské,"

Míkšíček 1847, — Mikšíček. Pohádky. Žeň z literatur sv, 38. Praha, Laichter 1912.

První vydání této třetí sbírky Mikšílčkovy vyšlo> 1847 pod titulem: „Pohádky a povídky lidu moravského,.. Sebrané od M. Mikšíčka, Brno, Wiimmr 1847," Obsahuje 17 čísel od různých sběratelů, Vladislav Lata dodal pět čísel. A, Fr. Šrom tři, F. Sušil dvě, F. Webr a polesný L. Hrázský ptol jednom, zbývajících pět je bez označení. Vedle pohádkových látek šest místních a historických povídek. Charakter asi týž jako v sbírce předešlé. Někdy (č. 14., 16.) priaimen knižný přímo patrný.

Souvislost Mikšičkových textů s lidovým podáním bude možno přesněji určití teprve až budeme míti podrobnější jeho životopis.

Němcová. Národní báchorky a pověsti od Boženy Němcové, Praha, Máj (1904). Ve sbírce: Naše Klenoty sv. 3.