Němcová pokusila se o první povídky z lidového! podání v druhé polovici r. 1844, kdy po návratu z Ratibiořic uveřejnila v České Včele pověsti Silný Ctibor, Devět křížů a Rousín, v nichž však nezapisuje přímo ústní podání, ale užívá i knižných pramenů. 1. července 1845 vydala první sešit svých báchorek a pověstí u Pospíšila, obslahující 6 pohádek, vyprávěných vlastním stylem pomocí Čejkovou, ze vzpomínek, i knižních textů, zabarvený živě citovým vzrušením. Druhý sešit vyšel 23, srpna, má týž charakter. Třetí, z 30. května 1846, vypravuje již také látky slyšené na Domažlícku, a prostěji, ač ne lidově podané, čtvrtý, z 9. července 1846, pokračuje stylem třetího. Povídka O třech zlatých perech je důkazem, že v Domažlicích Němcová nevázala se na lidové prameny a opírala se i o knižní texty (zde o báseň Jablonského), Třetí a čtvrtý svazek jsou doplněny třemi pověstmi z České Včely, Pátý svazek vyšel 26. září 1846, šestý 24. března 1847 a sedmý 30. listopadu téhož roku. Druhé vydání, nedbale přetištěné, v jiném pořadu, vyšlo u Pospíšila: 1854/5 ve čtrnácti svazečcích a připojena к němu z kalendáře Koledy 1852 Viktorka. Třetí vydání je v Sebrta1-ných Spisech, tištěných u Augusty v Litomyšli, jako svazek 5. 1862 a 6. 1863, Viktorka v něm otištěna mezi- povídkami ve sv, třetím, ale dodány ve sv, osmém povídky o Pánu Bohu (10 čísel) a Lesní ženka. Čtvrté vydání riotvněž v Sebraných spisech u Kobra 1869, svazek pátý a šestý.

Povídky chystané pro' osmý svazek, po případě pro knížku pro malé děti, otiskovala Němcová v létech padesátých v Štěpnicí,

Kritická vydání dvě: svrchu citované v Máji z r, 1904 (má pořad povídek všech 4 vydání), a v Sebraných spisech, vydávaných u La.ichtra Marií Gebauerovou, sv. V./VI. z let 1906 a 1907.

Přetisky plohádek v knížkách pro lid pomáhaly i roznášet pohádky Němcové do lidového podání. Na př. „Zábavné báchorky" u Škarnicla ve Skalici v seš. I. а II, otiskují povídky 1.—6., 8.—10. „Tři pěkné povídky" týmž nákladem č. 15., 16. la 19. a „Rozliční příběhové" týmž nákladem r. 1878 č. 17.

Sbírka Němcové má převahou látky pohádkové, některé texty legendárně a strašidelně zabarvené, pak směšné anekdoty v pointách upravované. Není sbírkou z lidového podání, ale z tvůrčí činnosti autorky, která užívala knižných textů, vzpomínek, vyčtených i slyšených motivů a, zvlášť pro drobné humoristické věci, zápisků z lidového vypravování. Lze je citovat jen jako doklad látky v té době у Čechách známé, její konstrukce a detaily mají jen tehdy význam, jsou-li doloženy jiným textem, na textu Němcové nezávislým. Hojným čtením a přetiskem do lidových knížek vnikly některé její pohádky do lidu a vracejí se již v nových sbírkách, přesně z podání zapisovaných (Kubínové, Vondrákově).

Orel, Viz Kulda IV.

ЧРеск — Valašské národní pohádky z Vyzovic. Sebral Eduard Peck. Rukopisná sbírka Národopisného Musea Českoslovanského.

Peck zapisoval lidové vypravování ve Vyzovicích hlavně v zimě 1883/4, ale po různu ještě až do r. 1887, a sebral celkem 84 čísel. Zapisoval pečlivě dle vyprávění, poznamenával zpravidla vypravěče a datum. Chtěl později text upravit pro tisk a přepisoval jej s různými stylistickými i věcnými změnami, ale text původní zůstal v ru-