kopise a je dobrým pramenem pro citaci látek pohádkových, strašidelných a j., jak fortmpu, tak poidíolbnostmi, Pleskač, viz Kulda III.

Popelka. F, L. Popelka: Pohádky a pověsti. Praha, Popelka, bez roku. [Národní Květy, Sv. I.]

Popelka 1883. — Pohádky a pověsti. Sbírkou Lad. Popelky. Polička, Popelika, 1888. (Prostonárodní Besedy. Svazek III.)

Popelka 1888. Pověstí a báchorky. Sbírkou Fr. L. Popelky. Polička, Popelka. [Prostonárodní Besedy. Svazek III,]

První sbírka má 11, druhá 11, třetí 9 čísel. Druhá, Popelka 1883, vynechává z první číslo 1, a 2., dvě historické novelly, otiskuje pak dalších devět čísel pořadem doslova, a připojuje k nim dvě nové pohádky, z nichž první (číslo 10) byla již dříve otištěna ve sbírce Slávia 1882, 21, Prameny látek jsou naprosto nejisté. Autor, žijící u rodiny ve Východních Čechách, spisoval své pohádky z počátku pro kalendáře a vydával je pak v tiskárně, patřící rodině. Sbírka obsahuje též povídky Aokermamna, jež jsou patrně uměle komponovány. Slyšel pohádky vyprávěti na Políčsku, Podává je svým slohem a pokouší se i o historické povídky.

Popelková; Anna Popelková: Na Besedě, Pohádky, Polička, Popelka 1897 36 čísel.

Sběratelka praví na počátku: „Velký díl těchto pohádek vyprávěla mi ochotně stařenka paní Marie Jeřábkova," Vypravěčka byla patrně velmi nadaná a měla znamenitou paměť i dar živého slova. Látky její povídek mají nej zajímavější detaily ze všech českých sbírek. Sběratelka patrně místy psala hned po vyprávění a uchovala originální náladu, ač formálně ob čas zajíždí do spisovného stylu a obscénní výjevy hledí mírnit. Sbírka je obsahy svých povídek velmi cenná pro lidové podání; částečně i stylem. Texty jsou z východních Čech.

Prasek. Vlastivěda Slezská. Díl I, Podání lidu. V Opavě 1888.

Autor praví v úvodu, že knížku svoji sestavoval 15 let. Na tu dobu je výtěžek dosti chudý. Úmyslem knížky je obraz lidového myšlení a života ve Slezsku, ovšem jen po „folkloristické" stránce. Je dělena v první části na různé druhy lidového podání, v další, větší, na různé obyčeje a pověry. Literární část, ač zevně zdá se pečlivě opatřena, jednak roztříděním, jednak citováním míst a vypravěčů, je přes to málo spolehlivá к citaci. Vyprávění někdy v spisovné řeči, někdy v dialektu, je stylem značně upravované. Věcně dělá autor, zvlášť na choulostivých místech, naivně nemotorné změny, na př. v povídkách o hloupém Janu (75—80), pří čemž upozorňuje aspoň u jedné (77), že ji upravil podle polského textu. Dosti mnoho textů přetiskuje z Opavského Týdenníku, a užívá též namátkou starého sborníku z druhé polovice 17. věku velehradského mnícha a faráře v Bolaticích u Opavy P. Hirschmeoitzela. Je příznačné, že, ač z něho čerpá několikrát (42, 59, 82, 87) necituje ani název této knihy, ani zda je to tisk či rukopis a kde se nachází.

Přikryl, —■ Pohádky a pověsti ze Záhoří. Sebral František Přikryl. V Holešově. Klabusay 1892 (Obsaženo v: Záhorská Kronika, Sestavil F. Přikryl. V Soběchlebích, tip. arcibiskupská tiskárna Olcmúc, 1895 ■S 103—540). 8°.

Záhorská Kronika. Archiv pohádek, pověstí ... na Záho-