rok a den přijde, je chycen kabelou, druhý ďábel po roce lavicí, třetí hruškou.

Na konec odnese kováře Lucifer sám, ale ďábli v pekle před ním prchají, vrátí se spokojeně domů. (Konec je porušen, text pokračuje anekdotou „My tři bratří".)

Záhorská Kronika. 1907, III. (59).

Ježíš a sv. Petr přenocují u kováře, chtí kovářce za pohostinství splnit tři přání. Kovářka nechce než po smrti malé místečko v nebi. Pak povolí kováři 3 přání. Kovář nedbá na napomínání ženy a prosí, aby každý, kdo mu vyleze na hrušku neb skočí do výhně (!) nemohl zpět, a pak on sám, když si sedne na svou čepici, aby nemohl být nikým odehnán (!).

Kovářka rmoutí se nad mužem, zemře a přijde do nebe. Kovář žije vesele, když přijde smrt, pošle ji na hrušku a nechá ji tam — nikdo neumírá, (Zde výjimka,) Přijde jiný posel — čert — kovář chce, aby jej přesvědčil, že je čert a skočil do výhně. Čert poslechne a nemůže zpět. Kovář s pomocníky jej tak dlouho kuje, až slíbí, že se nevrátí.

Konečně přijde anděl, kovář jde s ním, ale Petr prohlíží knihu života, posílá jej, že si nepřál na zemi nebe, do pekla. Lucifer ho příjme radostně, ale čerti se ho bojí a vypudí jej. Kovář prosí Petra, aby směl spatřit ženu. Sotva se otevře nebeská brána, hodí kovář do nebe čepici, vidí ženu, prosí, aby si směl pro ni dojít, sedne na ni, a zůstane u dveří.

Švec:

Mikšíček 1847, 8. Chuďas švec se věší v lese, zapíše však za peníze duši ďáblu po deseti létech.

Ježíš s Petrem plní ševci za nocleh 3 přání. Švec nepamatuje na nebe, přeje si, aby kdo si mu sedne na židli, pohlédne oknem, vyleze mu na hrušku, zůstal přimražen.

Čert po deseti létech uvízne na židli, musí prodloužit smlouvu

0 10 let, uvízne pak v okně. Opět po deseti létech přiletí 7 ďáblů na hrušku, švec je nepustí, dokud nepřinesou zápis.

Po smrtí švec nesmí.do nebe, ani do pekla. Lehne před pekelnou branou, zkamení, je z něho „pekelný schod." Bayer 1874, I., 19. Totéž, bez zásvětí.

Vrána 7. Zápis jen na 7 let, po smrti třikrát odkázán z nebe

1 z pekla, na konec jej sv. Petr nechá sedět za branou. Jinak shodně s Mikšíčkem.

Kulda 70. Místo hrušky švestka, V zásvětí hází švec do nebe svou zástěru a sedne si na ní. Ostatní text téměř shodný s Mikšíčkem.

Erben, Slovanská čítanka 1863 (46). F. Lepař, z Hané. Bez zápisu na počátku, jinak jako Kulda 70 (na zástěře v nebi).

Elpl 18. Bez zápisu na počátku. Spojeno s oklamáním smrti (výjimečně) jež uvázne na lavici dřív než čert v okně a pak jiný čert na hrušce. Konec jako Kulda 70 a Erben (na zástěře v nebi).

Přikryl (484). Chudý švec uteče od hladové rodiny, chce se v lese zabit. Černý pán mu slíbí denně pod hlavu pětku, nebude-li chodit do kostela a zapíše-li mu svou duši. Po sedmi letech dobrého živobytí