má švec jít s čertem. Vyprosí na čertovi nových sedm let a návštěvu kostela.

Ježíš a sv. Petr přenocují jednou u ševce, slíbí mu za pohostinství splnit 3 přání. Přeje si, aby kdo sedne mu na stoličku, pohlédne к němu oknem, vyleze mu na trnku, nemohl se bez jeho vůle hnout Když přijde čert, uvázne na stoličce a musí povolit nových 7 let, podruhé dalších sedm let, když uvázne u okna. Potřetí na trnce čert tak dlouho je bit potěhem, až vydá úpis.

Když švec zemře, dostane do hrobu potěh a zástěru. U nebeské brány sv. Petr mu vyčte, že dostal co chtěl a posílá jej do pekla. Peklo se ševce bojí. Švec vrátí se к nebí, hodí dovnitř zástěru, proklouzne za ní, sedne si a tvrdí, že sedí na svém. Spasitel jej v nebi nechá.

Povídky o smrti, která uvázne na okouzleném stromě, jsou zastoupeny v češtině dvěma rozdílnými varianty, z nichž oba mají po svém, zvláštním motivu. Jeden je žertovným výkladem, proč je bída stále na světě, a plní se v něm jen jedno přání; druhý má zvláštní tří přání a rozvádí důsledky uvěznění smrti,

O Bídě: Ježíš a sv, Petr přenocují u chuďasa, jemuž říkají kmotr Bída. Slíbí mu splnit jedno přání, kmotr přeje-si, aby každý, kdo mu vleze na hrušku, na ní uváznul.

Když přijde pro chuďasa Smrt, pošle ji na hrušku a nepustí dřív, dokud mu neslíbí, že se pro něj nikdy víc nevrátí. Proto je stále na světě bída.

Shodně, Waldau 25, Soukal 2, Hraše, Zkazky, 1896, 14 (77), Kulda III., 21 (jabloň),

Květy, 1843, č. 17. (65). J. B. Líman. Báseň, jež klade děj do pohanské doby v Čechách. Bůh Radihost slíbí pohostinnému muži splnit 3 přání. Přeje si stálé mládí, 200 let života, a pak, kdo vyleze na jeho hrušku, aby na ní uvázl.

Po 200 létech přijde Smrt, muž ji pošle na hrušku a nepustí. Nikdo neumírá, brána pekelná je zavřena, zvířata se množí, stávají se pohromou. Po čase muž pustí smrt a podrobí se jí.

Erben 2. (Česká Včela, 1844, č. 39, s. 153.)

Kristus s Petrem slíbí kováři za pohostinství splnit 3 přání. Kovář přeje si 100 let zdraví, stále dost práce, a pak, kdo sedne na jeho stolici, aby na ní uvázl.

Smrt po 100 létech přijde, uvázne na židlí, nikdo neumírá, ani kovář nemůže zabit žádné domácí zvíře, zvířata stanou se pohromou. Kovář pustí smrt a podrobí se jí.

Václavek 1897 (12). Stařena pohostí pocestného, jenž splní její přání, aby, kdo jí vyleze na hrušku, na ní uvázl. • •

Nejprve uváznou na stromě kluci, kradoucí hrušky, pak smrt, jež přijde pro stařenu, pak lékař, jenž prosí stařenu, aby smrt propustila. Dva měsíce nikdo neumírá. Stařenu omrzí stálé kvílení, pustí všechny a zemře.