F. F. Communications edited for the Folklore Fellows by Johannes Bolte (Berlin), Kaarle Krohn (Helsinki), Axel Olrik (Copen-hagen), C W. von Sydow (Lund.) No 13,—16. Hamina 1914. Pu-blished by the Fínnish Academy of Science1).

Nový sborník této zvláště pro pohádkosloví nad jiné důležité publikace přináší tři obsáhlejší práce dra. Antti Aarne. O první, o příručce srovnávacího pohádkosloví promluveno bylo nahoře (str. 136 n.) Č. 15 podává jeho »Prehled literatury pohádkové«"(str. 76). Má býti rovněž pomůckou začínajícím badatelům. Podává nejdříve přehled starých sbírek a zpracování jak v orientě tak na západě.. Mongolskou sbírku Siddhi-Kür nechtěl by úže spojovati s indickou Vetalapančavinsáti, než shledává v mnohých jejích pohádkách západní vliv (str. 4). O Pentameronu nesdílím mínění spisovatelovo (str. 14), že pohádky této sbírky prý dobře zachovaly prostonárodní ráz a že prý to byl úmysl jich spisovatele; to že byly zpracovány neapolským nářečím, ještě není toho svědectvím. Otázce o pohádkách u obou starověkých klassických národů měla býti věnována hlubší pozornost. Velice vítán bude každému, nejen začátečníku, než také odborníku důkladný přehled nových sbírek pohádkových ze všech zemí a krajů i všech dílů světa. Není ovšem úplný, místy shledáváme citelné mezery a různé drobné nedostatky, neuvedena na př. jedna z našich nejcennějších sbírek, V. Tille Valašské povídky, jsou různá drobná pochybení, srv. na př. oddíl československý, polský, jihoslovanský. Nicméně možno na základě této knihy nabyti málem dokonalého přehledu celé ohromné literatury.

Ovládatí tuto ohromnou literaturu možno jenom při velké znalosti jazyků, ne pouze světových jazyků literárních, než namnoze dialektů. Již slovanské materiály může zpracovávati jenom slavista, znalý také přerozmanitých dialektů. Na tyto obtíže poukazuje Antti Aarne sám. Ale stejné obtíže podávají také sbírky jiných národů, jako na př. německé, italské (viz na př. sicilské pohádky vydané od G. Pitré) a j. Obtíže tyto pomáhá odstraňovati právě mezinárodní společnost Folklore Fellows, vydávající tyto publikace, neboť sprostredkuje za malý výdaj opisy a překlady. Ovšem jest tu především nutná katalogisace všeho toho ohromného materiálu. Namnoze, ba převážnou měrou chová se dosud v rukopise, a jest předností toho spisu, že informuje též o bohatých rukopisných sbírkách chovaných v zemích skandinávských, ve Finsku, Rusku a j.

Konečně obsahuje tento sborník ještě třetí práci našeho nad jiné horlivého a pracovitého učence, pohádkoslovnou studií.

o muži znalém řeči zvířecí a jeho zvědavé ženě »Dertiersprachen-kundige Mann und seine neugierige Frau«. Eine vergleichende Märchenstudie str. 83.

Antti Aarne postupuje v ní podle své metody; sestavil nejdříve varianty této pohádky. Sebral a sestavil jich nesmírný počet (str. 1—24) a nejvíce jich přirozeně uvedl u Finů: 62(!) str. 5—20 a sce z rukopisných sbírek, též 6 estonských versí čerpal z rukopisů,

i u jiných národů mohl použiti rukopisných sbírek. Ale přece přehlédl spisovatel některé tištěné verse: к polským patří ještě v knížce