lidu a jeho neobmezenou důvěru v duchovenstvo, v jeho moc a umění zaklínati všechny možné duchy strašící a děsící lid. Ale mimo to nalézáme ne bezcenné verse hojných mezinárodních látek báchorkovitých, pohádkových, legendárních, novellistických a j,, na př. o třech vlasech děda Vševěda str. 63 č. 79, o knězi, který naslouchal zpěvu ptáčka, až minuly věky str. 276 č. 40, o oddané а trpělivé ženě Griseldě str. 106 č. 136, o pokoření hrdé dívky »Drosselbart« str. 112 č. 138, versi středověké asketické legendy: nevědomému hochu namluveno, že ženy jsou husičky str. 152 Č. 16, o Marku bohatém str. 162 č. 79, jak kazatel rozplakal ženu, neboť si vzpomněl na svého kozla str. 140 č. 161, o princezce v kryptě trhající stráž str. 114 č. 139, o udatném krejčíkovi str. 22 č. 144, o Madeji str. 45 č. 67, o popelce str. 109 č. 137; str. 237 č. 6; sledy víry ve vlkodlaka: čarodejnice mění se ve vlka str. 100 č. 125; str. 205 č. 108, 109 a j. v.

Velice vítán jest bohatý seznam literárních odkazů (str. 293 až 330) vypracovaný od mladšího učence H. Bächtolda, při čemž v první řadě přihlíženo к tradicím švýcarským, ale bylo stručně odkazováno také na jiné národní tradice, nejen německé, pokud byly přístupny v německých překladech. Velmi pečlivě, přímo vzorně byl od téhož vypracován důkladný a obšírný rejstřík (str. 331—348).

Sagen der Provinz Posen. Gesammelt und herausgegeben von Professor Otto Knoop. Berlin-Friedenau (1913) str. XVI. + 184.

Pilný sběratel a vydavatel podání lidových z Poznaně a Pomořan vydal v přítomné knížce novou, hojnou řadu různých pověstí, 273 čísla, do daleké většiny polských, a to až na několik čísel dosud netištěných. Velice vítáno jest, že v předmluvě podal zprávu o své a svých bližších soudruhů činnosti publikační, přehled všeho, co a kde bylo vydáno.

Pověstí jsou podle obsahu roztříděny do různých skupin: l'. Smrt, nebožtíci zjevující se; 2. duchové zakletí a vysvobození; 3. duše a duchové v postavách zvířecích; 4. bílá paní; 5. spící vojsko, zjevující se bojovníci a rekové (Blaničtí rytíři); 6. kostely, zámky, osady propadlé do propasti, do jezera а р.; 7. můra; 8. světýlka a postavy mlžné; 9. duchové domácí (skrzat-skřítek); 10. vzdušní a větrní duchové; strašidelní myslivci, jezdci, koně a vozy; 11. duchové vodní, drak na dně studně; 12. lesní a polní duchové; 13. obrové; 14. čert; 15. čarodějnice; 16. vlkodlak a různé zjevy strašidelné; 17. poklady, m. j. o myších a Popielovi; 18. o různých léčivých vodách а р.; 19. města, zámky, kostely a jiné stavby; 20. kameny; 21. různé pověsti o zvířatech a rostlinách, zvláště o jich vzniku, o příčinách různých jích zvláštností, jako na př. proč má koza krátký ocásek, proč káně pije jen dešťovou vodu, štika má znamení kříže v hlavě a j.; 22. loupežníci, tu mimo jiné o loupežnících a smělé dceří mlynářové, zde hraběnce str. 171 č. 271 a j.

Nalézáme tu ovšem verse povídek všeobecně známých, o kováři a čertu č. 66, čertova stavba mostu zkažena kuropěním č. 233, muzikant a čert č. 166, čert vyvedl hraběte z lesa, když mu zapsal synka č. 161, zapadlému vozu kupcovu pomohl čert, když kupec mu zapsal, o čem doma nevěděl, a hoch si pak šel pro úpis č. 172.; z kolébky spasitel zakleté bytostí č. 70, 81,; koží volskou vyměřeno