místo, jak to kdysi učinila Dido č. 224; řeči všeho tvorstva rozumí, kdo sní jistého hada č. 82, stopy boží č. 208, 231; můra - hezká dívka ženou, ale zmizela, když otevřena klíčová dírka č. 88, zvířata mluví o vánocích, o půlnoci č. 243 a j. jpa.

Jihočeská Blata. Popsala Emílie F r y š ioi v á, (Praha 1913. Nákladem vlastním.) S mapkou a četnými illustracemi v textu.

Nemáme dosud soustavných monografií o jednotlivých oblastech českého národopisného území, ale chybí nám namnoze i populárně, bez vědeckého aparátu psané knížky, jež by informovaly turistu o bývalém etnografickém svérázu krajiny, jíž cestuje, upozorňovaly na lidové umění, zvyky obyvatelstva atd. Knihou slečny Fryšové dostává se našim turistům národopisného průvodce po jihočeských Blatech, psaného) na základě dlouholeté zkušenosti a vlastní znalosti kraje a lidu. V patnácti kapitolách popisuje autorka a její spolupracovníci hranice území, lid, jeho povahu, obydlí, kroj, stravu, obyčeje, pranostiky, pověry a písně, připojuje retrospektivní obrázky z doby robotní, líčí život v jihočeských městech onoho území, hlavně v Soběslavi, významné památky a v poslední, trochu chvatně a kuse zpracované kapitole pojednává o „době nynější". Obrácený postup byl by jistě správnější, autorka však omlouvá se na konci knihy tím, že většina statí byla napsána před několika lety; patrně jí nyní nebylo jíž možno picidniknouti znovu namáhavé putování po kraji. Co se rozdělení práce týče,.poznamenávám: popis byl by názornější, kdyby tak řeč, „bohatým" Blatům, t, j, několika vesnicím západně od Veselí byla věnována samostatná kapitola. Jest ovšem pravda, že národopisně se shodují s icstatním územím, ale samostatný popis byl by ukázal, kterak příznivější zemědělské poměry v onom území přispěly nemálo к udržení kmenové rázovitosti, kdežto v ostatních „Blatech" bída nutí obyvatelstvo stěhovatí se ze země nebo aspoň choditi na práci jinam. Při četbě knihy uvědomujeme si znovu, jak nezbytně potřebujeme systematického soupisu národopisného, jejž právě podniká lidovědná sekce archaeol. komise. Nechci nijak zlehčovali obětavé úsilí vážené spisovatelky, jejíž horlívá činnost sběratelská obohatila naše sbírky o cenný materiál krojový, musím však podotknouti, že její kniha jest sice psána poutavě, že dobře popularisuje, budíc zájem, ale že není monografií, jakých potřebujeme. Tak na př, neradi pohřešujeme soupisu literatury >o Blatsku, Již r, 1875 podal L, Parkos ve Světozoru zajímavý ,náčrtek národopisný' „Blatáci". Popsal lid, vybral rázovitá úsloví, otiskl na př, zajímavou pastorální „háriji" atd, V Čes, Lidu roč. V,—Vin., XIV., XVI., XVIII., XIX. jest plno statí o blatském kroji, výšivkách, rázu obyvatelstva atd. i v jihočeských časopisech (Věstník jihoč. museí, Jihoč. Kraj a j.) najdeme řadu dokumentů — sborník, věnovaný kraji, má tuto literaturu kriticky shrnouti, opra-vovati po případě omyly, ukázatí slovem, co již bylo- vykonáno. Jak poučné by bylo na př. srovnati výsledky studie Parkosovy, psané téměř před čtyřiceti lety se stavem nynějším!

Vezměme na př, stať „Zvláštnosti jazyka", (Str, 63 n,) V úvodě jest sice řečeno, že „beze všeho prohloubení filologického naznačuje se tutioi pouze, co možno bylo vypátrali ze zvláštností jazykových" atd. Zaráží již slovo ,vypátrati'. Máme přece studii Kotsmíchovu,