str. 235
dovolává, s podotčením, že by bylo možno i tu více osad polských naléztí. Ve smíšených stolicích šaryšské, zemplínske atd. vidí Smólski vedle Slovákův a Rusínů též hojně Polákův, ale netroufá si je číselně přesně odhadnout!, tvrdí_ jen, že „pierwotna ludnošč työh ziem była polską" (str. 193.). Zde Smólski cituje Šemberu,. Gzambela, Křižka a prof. Pastraka, uvádí jednotlivé obce polské v těch krajích,, charakterisuje jich jazyk [„mazuření": zana (sic. žerna), siano (seno), cakač (čekati),. syja (šija) atd.] a přeje si zevrubnějších o nich zpráv.
Celkové číslo polských příslušníků v severních Uhrách odhaduje Smólski přibližně „nejméně na 300.000 (!)", tedy ještě o 50.000 více než jich před 6 léty „vypočetl" Krotoskil! Jest ovšem otázka, zdali to číslo odpovídá skutečnostil? Také jest otázka, zdali opravdové volání Smólského po izáchraně těchto 300.000 polských duší v severních Uhrách skutečně dojde ohlasu a zdali vyzývané Kolo polské vykoná svoiu povimmost? Anebo, přece posléze bude musiti se starati Řím o tyto Poláky, aby se mezi Slováky neztratili? A je to vlastně povinností nejvyšší hierarchie církevní, kardinálů a arcibiskupu, neboť — tak končí Smólski v posledním odstavci svého vlasteneckého článku — „jesteśmy narodem par excellence katolickim, posiadamy też wpływy w Rzymie ,. .!!" Josef Páta.
@----------------
Rud. Šeď ý, Návštěva českých exulantských osad v Pruském Slezsku r. 1913. — Česká Jednota Misijní, 1913, str. 9—31.
Osady českých emigrantů v Pruském Slezsku rozděleny jsou ve třech kolo-•niích. 1. jižně od Střelína (Husinec, Poděbrady Velké, Malé a Střední); 2. východně od Opolí (Bedř. Hradec, Malapane, Petrův Hradec, Vilémova kolonie) a 3. severozápadně od Kempen (Tábor Velký a Malý, Čermín, Veronikopol). Kazatel Šedý navštívil některé osady a vypisuje své dojmy. Zavítal nejprve z Opolí do Bedř. Hradce. Bližších zpráv o osadnících Bedř. Hradce nepodává; praví pouze tolik, že jest mezí nimi silné hnutí pospolitostní a abstinentní, jakož i že většina mužských příslušníků pracuje v železárnách malapanských. Zevrubněji se rozepisuje
0 Vilémově kolonii, vzniklé teprve v letech 1905 a 1906 a obsahující na třicet rodin. Okolí je polské a obyvatelé všichni dobře .se snášejí, ačkoliv zprvu se Poláci s českými „Husity" (jak jim říkají) nemohli shodnouti. Na této kolonií se mluví ještě docela spravme česky. — Z Vilémovy kolonie došel kazatel Šedý do Petrova Hradce. Osada tato je z roku 1832 ,a nazvaná podle prvního pastora Petra Sýkory. Zápasila s počátku s mnohými obtížemi, nouzí, nedostatkem stravy a práce (za to měli hojnost dětí: průměrem rodina 6—8 dětí), ale dnes jest obec dosti slušná a může se pochlubiti školou, vlastním chrámem a od r. 1910
1 pěkným církevním domem. Podle slov našeho [zpravodaje jest Petrův Hradec ze všech českých exulantských osad církví nejlépe opatřenou. Mladší generace dává tu již značně přednost němčině. — Lubín, další bod cesty kazatele Šedého,, vznikl asi r. 1775 a byl založen stejně jako Bedř. Hradec Bedřichem Velikým. Osada jest dnes silně smíšená, neboť původní čeští osadníci se hojně vystěhovali a přepouštěli své chudičké chaty Němcům a Polákům, tak že dnes jest Čechů jen polovina, dobrá třetina Němcův a ostatek tvoří evangeličtí Poláci. Jako jinde i tu se vyučovalo až do let sedmdesátých minulého století česky, ale dnes po tom není ani stopy. — Kazatel Šedý pak vypravuje o své návštěvě ve Velkém Táboře, jenž má podle sčítání z r. 1910 627 duší, honosí se vlastním kostelíčkem; poměry tu nejsou klidné. Z Malého Tábora možno učiniti vycházku na místo, kde stával původní Tábor. Jen hřbitůvek poloisbořený na to upomína. Rozličné nespokojenosti, hlavně náboženské, jsou i v Čer míně a Veronik o-po 1 i, kde silně se rozšiřují mezi Čechy přívrženci baptistů. Čermín čítá dnes asi 100 domků se 600 obyvateli. Kraje tyto jsou nejvíce Čechy-krajany navštěvovány, ačkoliv starobylé zajímavosti národní silně vymizely. Nicméně zdá se tu býti něco v neladu a kazatel Šedý nebyl uspokojen. (Týká se to snad otázky náboženské či národnostní?)
Po stručných poznámkách o Poznani a jeho účasti na historii českobratrské, uvádí nás máš pisatel přes Vratislav do Husince. Husinečtí Čechové nejsou dnes sjednoceni, starší sice cítí ještě česky, ale mladí už tíhnou к Němcům. Jazyk český je tu tedy jistě v úpadku. Poměrně nejvíce izpráv podává kazatel šedý o osadě Stroužném, poněvadž směl nahlédnouti do místních zápisů. Původ obce spadá prý do XV. stol.; ve stol. XVII. byla obsazena lidem husitským. Ve válce třicetileté byla osada téměř vyhubena, pak znova zřízena, obyvatelé její často pronásledováni, až teprve na rozhramí XVIII.—XIX. století nastaly jim klidnější časy. Král Bedřich Vilém III. tu postavil r, 1817 faru i školu, když už.
