@S@.236

několik let před tím osadníci sami chatrný kostel si zbudovali. Prvním kazatelem ve Stroužném byl Arnošt Josef Bergmann, Čech z Mladoboleslavska, původně katolík.*) R, 1848 vystavěli si pěkný nový kostel, obemknutý hřbitovem, I tu znenáhla klesá český jazyk, nápisy české ustupují německým, pastoři pozdější pečovali o rozšíření německého jazyka, ačkoliv i přes to možno tu slyšetí poměrně správný český jazyk. — Pisatel naší zprávy chtěl získatí i několik českých starých knih, ale mnoho jich nenašel: Bible jsou většinou edice berlínské z let 1807 a 1813, ze starších zpěvníků je tu Cithara Sanctorum, různé špalíčky a kancionály exulantské, vydané v Sycově. Z knížek jiných nejvíce jest rozšířena Havla Žalamského

0 pekle a jeho mukách z r. 1615. „Co se .národnosti týče" — tak pesimisticky zavírá svou zprávu kazatel Šedý — „-zdá .se nepochybně, že exulanti asi ve 100 létech splynou s domácím německým obyvatelstvem, pak přestane již hlaholit na návsi osad mluva starých otců a jen ještě výraz tváře a tu a tam kalich ve štítě domů bude vypravovati, že obyvatelé těchto osad pocházejí z Čech." (Str. 28.) „Neboť," tak pokračuje se níže, „zevní ráz osad exulantských jest již docela německý, až na typ domků, které prozrazují český původ a na jména, ve kterých

@----------------

Тих. Р. То о p h e в и h, 3 б ii j а н, e к y h а п у ш o p а б а н. e села под к h e з о м Мнлошем. — Београд, 1914, stran 10. — Оштампаио из Гласиика Српског географског друштва, год. III. св. 3 и 4.

Neveliký tento článek о „sbližování obydlí a úpravě vestnic za knížete Miloše" je pokračováním dřívější Džoruževiéovy stati «EKOIIOMIlja и eBonymija насел>а» otištěné v temže Glasniku I, sv, 1, roku 1912, V přítomné studii se vykládá, kterak byl přerušen vývoj srbských osad za první vlády knížete Miloše, Tehdy totiž venkované ve východním Srbsku, jakož vůbec na začátku XIX. století a snad ještě dříve v celém Srbsku bylo zvykem, zakládali osady zcela libovolně. Z důvodů hospodářských — pro úspěšné pěstění dobytka — usazovali se a stavěli jbydlí daleko od sebe, takže jejich osady — počtem chat tneveliké — zaujímaly ohromné prostory. Zvláště přistěhovalí Krajišnici, Jadrane, Prekodrinci a Sremci ■rozprostřeli se na velmi rozlehlém území, jmenovitě po horách a lesích. Jak rozsáhlé byly tehdy srbské osady, nejpatrněji vysvítá z charakteristiky Vuka Karadžiče, kterou napsal r. .1827 do Danice: Na rovině, praví tu, jsou obydlí ještě jaks taks dosti blízko sebe, ale na kopcích jsou tak od sebe oddálena, že některá resnice o čtyřiceti staveních je větší rozlohou než Vídeň (I). — Byly v tom snad výhody hospodářské, ale pro vývoj vzdělatnosti, jakož i pro soustředění nějaké činnosti, bylo to ohromnou překážkou. Zejména úřady nelibě to nesly, neboť těžce sháněly daň a poplatky od svých příslušníků; výběrčí daní musil mnohdy dva, tři dny bloudíti nebo- čekati, než .mu .osadníci, ták po kopcích a po lesích rozstrkaní, daň donesli. Takový byl útvar srbských vesnic za knížete Miloše. Ještě za doby turecké nadvlády byl učiněn pokus o soustředění srbských asad, ale bez zvláštního úspěchu. Teprve kníže Miloš usiloval všemožně o to, aby se zabránilo .nekonečnému rozšiřování vesnic. Už na jaře r. 1820 dán byl příkaz, aby se všichni vrátili z lesů do svých osad. Ale příkaz ten rovměž zapadl bez ohlasu. Až zase po roce 1830 objevují se znova v okrese šabackém příkazy, aby byly příbytky blíže sebe budovány a osadníci se více soustředili. Snahy ty měly skutečně úspěch, neboť do konce roku 1835 byla již skoro celá Mačva „ušorena" (tak zněl terminus technicus, jenž odpovídá cizímu výrazu regulovati, pořádati); jiné názvy vysvětluje Stoj, Novakovic ve své studii Село 1891, 24, sv. Glasniku). V letech dalších starost o „zbijane" (sbližování) příbytkův a „u-