str. 237
šorovaňe" vesnic se zvyšovaila, a kníže Miloš byl po té stránce neúprosný. Rozkazoval dokonce vojenským velitelům, aby třeba i násilím, vypalováním vesnice spořádali, seřadili. Džordževíč vypočítává podle zápisu státního srbského archivu, které vesnice měly býti seřazeny a zdali skutečně se tak stalo. Nebof Milošovy rozkazy nedocházely všude hned ohlasu. Osadníci sice na oko přijali rozkaz ochotně a pokorně, ale — mevyplňovali ho. A obyvatelé lesů a hor nebyli ani spokojení a dávali dokonce svou nespokojenost na jevo. Proto svolal kníže Miloš r. 1837 na Spasov-dan veliké márodní shromáždění, v němž zdůraznil nutnost náležitého soustředění osad selských pro blaho celé země. Ale lid si toho ani nevšiml. Některé osady byly sice soustředěny, ale jinak zůstalo vše při starém. Konstatuje to opět Vuk Karadžič r. 1852 ve svém Rječníku (sub село! „Za vlády knížete Miloše bratr jeho Jefrem nutil Mačvany, jmenovitě po vesnicích okolo cest, aby stavěli příbytky v určitém pořádku a to později se začalo i v Šumadiji, ale dnes na to nikdo již ani nevzpomene." — Josef Páta.
@-----------------------
V 19. knize srbského Národop. Sborníku vydávaného bělehradskou akademií podává Dr. Tich, R. Gjorgjevič nové národopisné (obyčejové a j.) příspěvky z aktů vládního archívu knížete Miloše. Jsou vzaty z dob první vlády Milošovy, t. j. z dvacátých a třicátých let XIX. stol. Čteme tu zprávy o opatřeních proti choleře, řadu drobností z rodinného a hospodářského života, zajímavou- zprávu o vykopávání vampyrů a pod.
@----------------------
V »Deutsche Erde« (XIII, 2) ve stati, jinak tendence ryze politické (»Deutsches Volkstum im Spiegel des slawischen Volksliedes«) opovídá Paul Schmid vydání své sbírky — prý obsáhlé — polských národních písní z horního Slezska. Konstatuje, že národní píseň je tam dosud živá, aleivrdí, že je pod vlivem dějinných událostí sjednoceného Německa (r. 1866 a 1870!) a pod vlivem německého ducha. -z.
@----------------------
J. F. Král napsal do výroční zprávy odborné školy krajkářské dobrou studii »O krajkářství jako domáckém průmyslu vůbec a na Vambersku zvlášt«. Nastiňuje tu — drže se známých vývodů Bíbové - Smolkové — původ (slovanský) krajky a její rozšíření do západní Evropy. Zmiňuje se p vlivech západoevropských na české krajkářství rudohorské ve století XVI. a na vamberecké ve století XVII., zde vlivem a působením Magdalény Grambové z Meldeka. Líčí i snahy nové doby
o obrodu českého krajkářství a odhaduje jejich úspěšnost. Mimo to všímá si
i sociální, hospodářské stránky současného domáckéko průmyslu krajkářského, kterým se dnes zaměstnává na Vamberecku na 6000 lidí (as 4000 podušek), kdežto statistickotopografický popis Čech Sommerův k r. 1836 odhadoval pro kraj královéhradecký 454 krajkářské pracovnice. Denní výdělek je dnes, při krajním napětí až 3 kor. denně. Konečně popisuje struč-ě i techniku pletení krajek, zvyky výrobní, zaznamenává střediska nynějšího krajkářství v Čechách a uvádí lidové názvosloví krajky vláčkové i nitěné. Mimochodem dotýká se i jiných motivů lidopisně zajímavých a vztahujících se ke krajkářství (přísloví, pověsti). Stať, nepodává-li i nic závažného nového, přece stručně a dobře poučuje o krajkářském průmyslu vambereckém. - z.
@----------------
Nákladem Kroužku přátel vlastivědy moravské a za redakce prof. Fr. Trnky a J. F. Svobody počal opětně vycházeti ve Vel, Meziříčí »Selsky Archiv« (roč. IX). »Archiv« mimo samostatné články, v nichž podává především lidopisný materiál, obsahuje rubriky »Vsehochuf a Selské pameti«. Samostatnou jeho přílohou je »Listinar« (Sv. III.) a nově »Moravske urbare«.-z.
@-------------------------
Jak zaznamenaly denní listy, válka oživila v lidu stará proroctví, jež šíří se zejména prý na Valašsku cpět ústně i četbou starých knížek edice Škarnyclovy a Prochasskovy, jež prý místy jsou nahrazovány i Menšíkovým vydáním »Ceskych Proroctvi«, jehož poslání ovšem bylo sloužiti studiu lidových tradic a ne je šiřití. -z
@---------------------------
»Matice Opavska« vydala dvacátý druhý svazek svého »Vestniku«, v němž spadá v obor lidopisu přetisk knihy lékařství z Těšínská, psané v druhé polovici 16 stol. »Knihu lékařství« přepsal pro »Vestnik« Vincenc Prasek, jehož literární pozůstalosti část byla dána museu Matice Opavské. Kniha obsahuje obvyklé recepty středověkého lékaření, většinou léky rostlinné, tu a tam pověrečné (na př.
|
|
