Písně — nápěvy — z různých krajů Moravy — od sebe odlišné a přece sobě blízké! Nevím, byla-li jen náhoda, jež mne naučila j e znát, Asi v intervalech šesti let. Cítím však podnes úzkou pásku, jež se mi zadrhla kolem krku . • . Nyní podivuji se ovšem nápadné shodě okolností i motivů.

Obě písně, t. j. poznání obou spadá v dobu mých středoškolských studií- Má to svůj význam! Zanechaly stopy právě v mé činnosti sběratelské. V této příčině tudíž neměl bych t. zv- zásluhy připisovati jen a výhradně písni ko-paníčárské. Křivdil bych současně krásné legendě od Val. Meziříčí. Neboť podíl, třebas índirektní, má na nich též její nápěv; ten zaujal zcela mou mysl o lidovou píseň.

Dotýkám-li se vzájemného vztahu zmíněných písní, míním vlastně, že týž vyrovnal jisté duševní protivy. I mne přiměl sbírati lidové písně. Slovácko a Valašsko jsou ovšem různé kraje Moravy. Ale nejsou si přece vzájemně cizí. Shoda různých okolností života je tudíž i zde více méně analogická. Shledáváme se s touže podivnou analogií též v písních uvedených; pozorovat ji už v začátečních motivech:

Tóninové označení — takt — sčasovací vazba: to všecko je nápadné. Jako odlišný je ráz textu „světského" v první a „církevního" ve druhé písni.

Nevěřím v čáry. Ani žítkovské „bohyně" jim už nevěří- Ale všímam si podivuhodných shod v životě. Vnitřních podnětů více, než vněj ších,

Sbírati písně proto, že jiní sbírali, je tolik jako chodíti po stopách cizích. Všichni sběratelé, kteří nebyli prvními, měli týž osud. Sbírali po příkladě našich předních sběra t e 1 ů.

Zdánlivá výhoda tato měla však a má své nevýhody. Sbírání písni, když už tyto plnily celé svazky, bylo hodně ztíženo- Pozdější sběratel musel nositi písně v hlavě. Čím více jích znal, tím ovšem lépe pro něho. Všecky však nepamatoval si žádný. Nebylo a není io možno, Z toho důvodu byl jsem též často nucen: zapisovati i písně známé- Abych nepokazil nálady typickému zpěvákovi. Bylo nutno vážiti si jí. Nebo mne Kopaničárka zkrátka odbyla: „Keď šetko vedzia, nepotrebujem zpievac ..." A bylo po zpěvu. Připravil jsem ji o náladu, chuť ke zpěvu, nechtěl-li jsem zapisovati písně známé. A sebe též. Ztratil jsem jí nejednou, kdykoliv se mí takto dařilo- V samotách — v horách ,,, V cizím světě. Byl bych raději . . Ale, což plátno! S „takovou" nepořídí sběratel mnoho. Musí no-