tovat — zapisovati aspoň pro „oko". Někdy celou píseň, jindy aspoň část; dle nálady zpěvákovy. Je třeba býti pří sbírání „psychologicky politickým"; jinak špatně pochodí sběratel.

Slušná řada nově zapsaných, jinde už publikovaných písní, vypuštěna tudíž i z mé sbírky: Zpěvy moravských Kopa n í č á r ů- Též z důvodu, že nebylo lze na místě kontrolovatí písně známé a neznámé. Na tom však celkem nezáleží, hledámevpráci i zábavu.

Patrný rozdíl sběrací činnosti priostril tedy duch času. Jen trochu rutinovanému hudebníku bývala kdysi hračkou, a proto snadno tiskly se celé knihy. Ale co všecko mimo písně obsaženo, či skryto jest i v novějších sbírečkách! Kolik zažitých roztodivných příhod, jež činnost sběratelovu doprovázely! Jsou to zmíněné slasti a strasti; též moje vzpomínky.

*

Sbírání písní lidových má tu známou stinnou stránku, že lid nemá к cizinci důvěry. Jak by jí mohl míti? Cizí člověk, takový „kabacjár" přijde třebas na kopanice a chce sbírati písničky! To je při nejmenším smělost: chtít hned na poprvé zvědět intimní záležitosti Kopaničárovy. Jistě právem proto pěnila se tenkráte — kdysi dávno na Vápenicích — krev, a bílé zatínaly se zuby pracuj ícícho hloučku Kopaničárů v úpalu červencového slunce, když jsem je prosil o písničku- Vystihl j sem arcíf záhy právo jejich pěstné a dlouho jsem nečekal. Ztratil jsem se jako kouř větrem odvanutý .

Dobrý člověk, Kopaničár, Slovák! Ale ví též, kdy je v právu; nemůžeme mu zazlívat í.

*

Celý den bloudil jsem po Zítkové. Zde obyčejně daJřívalo se mi nejlépe. Většinu svých písní tu jsem sebral- Ale dnes — jak by uťal . . , Nepřálo mi štěstí. Chodím s jedné stráně na druhou a pořád — nic! Slunéčko sklánělo se už zvolna к západu. Bylo však od rána pod mraky. Bylo smutno v přírodě- A smutno bylo i mně- Zapsal j sem od rána do večera téhož dne jen asi deset písní!

Pospíchám s nimi к večeru, ne příliš potěšen, do St. Hrozenkova, Na nocleh; abych druhého dne ve sbírání pokračoval. Pustím se hned rovnou stezkou. Ale i nestezkou, poněvadž se šeřilo. Po tmě zle chodit po kopaníčárských cestách! Jsem už poblíž potoka, v hluboké dolině. Kde ještě nikdy před tím jsem nebyl. Najednou zaslechnu kopaničárskou ozvěnu:

Nesla se ke mně z nedaleké chalupy. Což, abych se tam podíval? Tak málo písní jsem dnes sebral! Snad budu mít zde štěstí?

Jdu tedy. Nedbám blížícího se večera, jen abych něco u lov i 1. A ve chvilce byl jsem u cíle. Kopaničárská rodina slavila — krtiny. Jak byli všichni veselí! Ale už i zmámeni alkoholem - - . Nej-