vývoji slovanského domu. je přeměna staré místnosti s ohniskem v kuču, v jizbu s pecí a připojení nového ohniska í do síně, tedy vznik ku-

chyně; jinými slovy přechod typu jednoohniskového v typ dvojohni-skový. Tato velmi nesnadná otázka byla doposud řešena vlivem literatury německé, která posud nejvíce se obírala nejen domem německým, ale .i slovanským, tím způsobem, že mnohem vyvinutější dům německý, zvláště francký, pronikl do oblasti slovanské a byl zde přejat, totiž tak, že připojením hotové německé stuby к původní ohniskové místností degenerovala tato v síň s kuchyní a váha se přenesla do nové stuby. Niederle tohoto vlivu nepopírá, ale podrobnou argumentací dospívá toho názoru, že vlivem tímto bylo jen modifikováno, adaptováno to, co v podstatě domu slovanského bylo již dáno: prvotní ohnisková místnost přeměnila se v dnešní jizbu s pecí nebo kamny а к ní dalším vlivem byl připojen nový krb v rohu síně, tedy kuchyně. Také co do postupu a doby tohoto vlivu uvádí tu autor nové, dobře odůvodněné myšlenky.

V dalším rozvoji slovanského domu zvláště třeba uvésti vznik kletě- V starší době bylo to pravděpodobně stavení samostatné, jehož dolejší část byla hlavně skladištěm pro rozmanité potřeby, horní část mimo to byla obývána; nikdy však nebyla vytápěna. Během doby však přičlenila se к domu a zvláště v západoslovanských krajinách degenerovala ve třetí část domu, nazývanou u nás komorou- Tím dospěl dům к hlavnínru dnešnímu svému typu trojdílnému: světnice, síň a komora. Stropy jsou doloženy u domů městských v X.—XII- st. Patrový dům je typický pro kraje severoruské, kolem Valdaje; vyvinul se patrně vlivem severským. Pro studium domu staroslovanského velmi důležitý je dvorec knížecí. Máme o některých zprávy historické, ale poskrovnu je dokladů z vykopávek, neboť bylo jim posud věnováno velmi málo péče. — Na konci tohoto oddílu věnuje autor stať termínům, značícím dům a částí jeho a vykládá jejich původ- — Z hospodářských budov pro starší dobu slovanskou možno jmenovat! sýpky, žítníce, od nej jednodušších, vypálených jam, košů, až к větším stavením, jež později splynula v jedno s uvedenou kletí, a srubům; pozdější jsou stodoly a stáje. Velmi starou součástí slovanského hospodářství byly posléze sušírny, v hlavním typu zachované posud na př, u Rusů, Další kapitola je věnována materiálu stavebnímu, v starší době proutí, potom všeobecně užívanému dřevu, způsobu stavění a pak jednotlivým částem, jako jsou střecha, okna, dvůr a pod. Předposlední kapitola tohoto svazku je věnována vnitřnímu zařízení domu. Je tu podrobně probrána posud dosti nejasná otázka ohniska, ohřívací a chlební peci; dále vlivem německým zavedení druhého ohniště v kuchyni, kachlová kamna a vytápění jích ze síně, komín a j. Dále způsob osvětlování a potřeby k tomu, jakoocilky a pod.; posléze je popsán nábytek, zvláště lože, stůl a židle. Zakončeno je pak statí o hostinných dvorech a krčmách. —

To je jenom stručný výčet hlavních bodů, aby bylo patrno, jaké bohatství materiálu jest opět autorem v tomto svazku sneseno. Jak • velká práce je tím vykonána, může oceníti ten, kdo zná stav těch věd, na jichž základě mohl autor své dílo budovatí: ne že by bylo málo monografií; naopak, je veliké množství speciálních monografií.