olejkářství) i lidová (vesnická) řemesla (kovářství, kolářství atd.). Konečně sbírky folkloristické musí znázorniti hmotnými památkami, rekvisita i zvyky a obyčeje lidové, v nichž i u národů kulturních se zachovalo dosti přežitků a ozvěn — obyčejně neuvědomělých — životního názoru dob starých. Zde, sbírajíce památky a sestrojujíce jejich pomocí obraz života lidového, dnes již většinou zaniklého, postupují musea národopisná obdobně jako musea historická. Ale jejich zobrazení bylo by necelé, kdyby se nepokusila vystihnouti i prostředí, v němž žije ten který lid (národ), i tělesný stav těch, kdož vytvořili předváděnou právě kulturu. Sbírky národopisné potřebují tedy vždy jako oddíl vstupní nebo jako doprovod exposici geografickou (vyznačující polohu předváděného národa na zeměkouli, polohu jeho vzhledem к sousedům, povrch půdy, podnebí, přírodní bohatství zemí jím obývaných atd.) a antropologickou, znázorňující jeho vlastnosti tělesné, a demografickou, předvádějící graficky jeho přirozené způsobilosti, pozorovatelné jenom jako zjev hromadný (plodnost, úmrtnost, morbiditu a p,)

I musea lidovědná mají své úkoly vedlejší, jimiž slouží praktickým potřebám života. Nejdůležitější z úkolů těch, které kříží druhdy jejich vlastní poslání vědecké, jsou na poli praktického poučování, kde sloužívají ua př. lidovému průmyslu, na poli uměleckém poskytováním uměleckého požitku obecenstvu a tvůrčích podnětů umělcům a na poli ochrany památkové. Zde působí lidovědné museum již samou svou existencí; sbírá-li, vždy památky zachraňuje, aniž by je samo teprve odcizovalo účelu a prostředí, pro něž původně byly určeny. Přes to žádné, plánovitě vedené lidovědné museum nesbírá šmahem všechny pozůstatky starého života lidového. Je ovšem pravda, že v jeho materiálu téměř není duplikátů. Předměty, o něž jde, byly skoro vesměs výrobky ručními, zhotovovanými pio vlastní potřebu výrobcovu, který neměl ani příležitosti, aby v práci svou uvedl určitou šablonu. Ale fysické meze, které jsou dány každému museu jeho silami finančními a pracovními a jeho rozsahem místním, nutí к výběru, který volí památky typické a vystihující jednotlivá stadia vývoje. Ovšem nashromážděním památek ve svých sbírkách museum ještě nesplnilo celý úkol ochrany. Získané památky musí zabezpečiti pro budoucnost; musí je především konservovati (ne re-staurovati) a musí je uložiti tak, aby na dále byly co nejvíce chráněny od zkázy. K tomu nestačí uložiti je v suchu a chrániti od molů, červotoče atd., je třeba chrániti je i od vlivu světla (zjm. barevné tkaniny a pod.) I při největší opatrnosti, za obvyklého uložení propadne v běhu času — ovšem ne v dohlednu, ale za nějaké století — památka zkáze. Proto měla by, kde nedovolují finanční prostředky učiniti tak s celými sbírkami, aspoň část materiálu, výběr charakteristických a vynikajících kusů, uložiti se ve skříních nitrogenových (Mussbeckových)j jež dle svědectví praktiků chrání od mikroorganismů, od nepříznivých účinků o-vzduší, od vlivů světla a zabezpečují tak památky na dobu dosažitelně nejdelší.

Cesty, kterými musea plní svůj úkol, jsou: sbírání materiálu — jeho uspořádání a zpřístupnění veřejnosti — a jeho zpracování vědecké. Není pochyby, že obě prvé úlohy jsou, nebo aspoň mají býti, musejním pracovníkům hlavními. Sbírky nemají býti studijním materiálem pro odborné práce výhradně musejního úřednictva. Mnohem spíše mají býti přístupny všem povolaným odborníkům. Úřednicí musejní mají býti ke sbírkám v stejném asi poměru, v jakém je svědomitý knihovník ke spisům bibliotéky, svěřené jeho správě. To jest: mají uspořádati a uložiti musejní materiál tak, aby si o něm mohl učiniti snadno správný přehled každý interesent pokud možno přímo (vlastním názorem), nebo aspoň nepřímo (na základě dobrého odborného a podrobného katalogu). Za tím účelem mají některá moderní musea (na př. v New Yorku) depot, přístupné odborníkům, kde se musejní předměty ve zvláštní pracovně půjčují (obdobně jako knihy v bibliotékách). To má význam zejména, pokud jde o varianty, jejíchž řadu, někdy nepřehlednou nelze bez nebezpečí únavy vystavovat pro laické obecenstvo; pro odborníka je však vyčerpávající serie variantů nezbytná pro studium na př. vývoje vzorů nebo výrobní techniky a pod. Pokud jde o katalogisaci musí jako každé museum i musea národopisná míti inventární denník (inventář přírostu), inventář místní a systematický (vědecký) katalog, který ovšem bude řazen u nich ne věcně, nýbrž předem dle původu. Má-li.míti tento katalog význam pro orientací odborníka, musí býti podrobný a přesný, musí podávati názoraý popis (pokud možno doprovázený fotografií) a musí užívati pevných terminů. Popis musí uváděti naleziště předmětu i místo (kraj) jeho původu, jeho velikost a tvar, účel, lidový název, materiál, z něhož je vyroben, techniku, ráz výzdoby (ornamenty) a její Hdové názvy a odhad stáří. Podobným dobrým popisem plní museum svůj hlavní úkol vědecký. Mimo něj lze mu klásti v tomto směru za povinnost publikovat dokladná unika.