které se nedovedly uchytiti a jichž dítky proto vykazují znaky tělesné méněcennosti, není ničím, odůvodněna. Bude však dozajista třeba ještě blíže a podrobněji vyšetřiti sociální poměry přistěhovalců a jich potomstva ve Vídni, aby mohlo býti stanoveno, pokud tyto mají vliv na tělesný vývin a tělesné znaky potomstva.

Avšak menší výška a váha těla, menší obvod hrudníku a hlavy nemusí se vysvětlíti toliko jako známky tělesné méněcennosti nebo degenerace, nýbrž mohou býti přivoděny jinými faktory, především přírodními vlivy, aneb takovými vlivy, které nelze beze všeho narcveň stavětí t. zv. poměrům hygienickým a sociálním. Sem patří především odchylná pigmentace vlasů a. očí; ale sem bude snad třeba čita ti též menší vzrůst a jiné znaky tělesné. A tím se pak vysvětlí částečně též povšechný zjev, že české dítě stává se ve Vídni v jistých směrech podobnější dítěti vídeňskému., že se mu assimiluje, právě tak, jak dle pozorování Boasových v Americe dítěti americkému; tam nabývá vyššího, zde naopak menšího vzrůstu.

Náš materiál a zvláště také srovnávací materiál (hlavně šetření na jiných dítkách vídeňských) nedostačuje však к definitivnímu rozluštění naznačených otázek, nýbrž má, spíše povzbuzovati к dalším výzkumům.

Oslava padesátiletí dra. Niederla, universitního profesora ar-chaeologie a ethnografie, jest zajisté nej vhodnější příležitostí, klásti účty o nynějším stavu české praehistorie a o jejích úspěších docílených v určité době.

Jako všem mladším vědeckým disciplinám, tak se vedlo i prae-hístorii. Nevěděloť se s počátku bezpečně, co s ní .pocíti, kam ji zařa-diti a přičlenili; zejména o vztazích praehistorie к badání historickému bylo dříve až příliš mnoho hovořeno. I vynikající badatelé usilovali

0 to,aby historie vzala archaeologii předhistoríckou jaksi do svého vleku, a dlouho — ano často i ne bez trpkosti — bylo uvažováno, lze-li prohlásiti praehistcrii za vědu sesterskou, rovnocennou historii, anebo pouze za podružnou. Jest konečně na čase, aby byla učiněna přítrž podobným planým úvahám a aby jednou pro vždy poukázáno bylo na to, že dnes praehistorie jest vědou zcela samostatnou, která má к disposici svoje vlastní obsáhlé prostředky a spolehlivé prameny a která pracuje svou vlastní vědeckou methodcu. Její oblast je ohromná a obsahuje dobu od prvopočátku lidského osídlení Cech až do první doby historické, tedy do IX. až X. století po Kr.

Jíž tento časový prostor zajišťuje praehistorií přirozeně jistou samostatnost vůči historii, neboť vztahuje se na doby, jež vylučují u nás předem dějezpyt pro nedostatek jakýchkoli pramenů- Avšak

i ohledně dob, kdy v Čechách vystupují první historicky ověřené národy (Bojové a Markoman!), pracují praehistorikové samostatně a mají