nich Čech ustoupila mladší bronzová kultura (lužická) slezské, která pak pod vlivy jihočeskými přešla v kulturu plátenickou (mladšího rázu hallstattského). Ve středních a severních Čechách vyvinula se po splynutí lužické a degenerované únětické kultury markantní knovízská, kterou přeměnily konečně jihočeské vlivy, jež zde byly ještě intensivnější než ve východních Čechách, v kulturu bylanskou (současnou a velmi příbuznou kultuře plátenické, tak že se často s touto zaměňuje). Jmenované nejmladší kultury jiho- a severočeské vytrvaly určitě do konce I. století př. Kr. Koncem téhož století objevuje se v severních Čechách od západu kultura latěneská (v průvodu nového válečného kmene) a na rozhraní našeho letopočtu, specielně na hradišti Stradonickém kultura římsko-galská. Kultura bylanská a latěneská, které v severních Čechách existovaly krátkou dobu vedle, sebe, vystřídány byly kulturou římskou. Římská kultura, kterou dělíme na starší fasí dobnchovskou a mladší třebickou, působila u nás svým ní-velisujícím vlivem cd I. stol. až do VI, stol. po Kr. Již od V. století uplatňují se též kulturní sledy souvisící se středoevropským stěhováním národů a ty vyvrcholily u nás místy v kultuře merovejské (přišedší od západu). Nástupkyní její byla konečně t. zv. kultura burgvalová čilí knížecí, s níž vstupujeme do ranní doby historické IX. а X, století.

Ačkoliv byl vylíčen pochod vývoje co nejstručněji, lze přece z uvedeného poznati, jak kulturní poměry v Čechách v dobách piřed-hístcrických byly nadmíru spletité, což platí zejména pro dlouhou periodu před narozením Krista. Aby se docílil celkový jasný obraz, bylo zapotřebí zdolati ohromné masy studijního materiálu uloženého v museích a soukromých sbírkách. Práce byla tím nesnadnější, jelikož starší materiál nebyl vždy zcela bezpečný. Musela se provésti i dlouhá řada výzkumů nových a bylo nutno materiál takto získaný společně s ověřeným dřívějším kriticky roztříditi a pracně sestavili v ucelené vývojové stupnice dle míst a kulturních period. Stavělo se od základů, vždyť tu nebylo spolehlivých studií předběžných. Vedle kritiky slohů bylo dbáno stratologie a přesných okolností nálezových; nálezy z hrobů a současných sídlišť se kombinovaly; keramika a ostatní obiekty se scelcvaly v jednolité skupiny; pro jednotlivé materielní kultury zjišťovaly se soudobé druhy" kultů (zvláště pohřebních) a poměry sociální.

Pokud jde o časové určení kultur, zejména těch, které jsou z dob předkristových, mohlo se tak stati zpravidla jenom relativně, poněvadž přesně datované předměty se nevyskytují.

Úspěchy badání nynější školy ve směru, kulturněhistoríckém pochopí nejlépe ten, kdo porovná shora uvedené výsledky se stavem praehistorie před. 20 lety. Dnes lze říci, že máme spolehlivě určené základní rysy celkového vývojového systému, který sahá od prvopočátku osídlení Čech až do dob historických. Ovšem zbývá ještě mnoho namáhavé práce, neboť to, co leží před námi jako kostra, nutno v nesčíslných detailech doplňcvati, dále zcelovati a pevně vybudovati.

Avšak nejen kulturní historií, nýbrž i ethnologíi dostalo se moderním, badáním bohatého rozčlenění. Nejstarší obyvatelé severních. Cech byli neolíthíkové — pomíjíme i tu sporadické stopy diluviálního člověka — kteří vyměnili svojí kulturu za přechodní a únětickou. První cizinci přišli jako obchodní kolonisté do Čech v době přechodní.