něco málo pozvedají; před severními větry chrání tu dědinu lesy. Strana západní je dosti nízká.

V této kotlině rozkládá se dědina tak, že, zasahujíc skoro к oběma podélným stranám katastru — i к hranici oldříšské i к střítěžské —r dělí jej na dvě nerovné části: poličskou a litomyšlskou. V prvé jsou hlavní názvy půdy: Východní strana, Kamenský, Ke království, v druhé Pustiny, Nad silnicí, Dolce (= dolíky). Půda vzhledem к o-statnímu kraji je úrodnější.

Horní část osady nedaleko katastru oldřišského tvoří skupinu stavení volně a dosti daleko od sebe rozložených na mírném svahu

Obr. č. 1. Celkový pohled na dědinu od sv. k jz.

nakloněném k sv. Odtud úbočí rychle klesá krátkou, strmou strání, z částí zalesněnou, do níž Jalový potok zařezal hlubokou strž. Teprve pod úbočím počíná se dědina znovu rozvinovati a táhne se, místy i po úbočí úzkého údolí, k sv,; na konci pak, nedaleko hranic katastru, údolí se rozšiřuje a také dědina se rczstupuje. Než, ačkoli onen svah vesnici přerušuje, přece tvoří, jak ještě ukáži, celek; númo dědinu nebylo ani není jiných částí nebo samot, jež by к ní náležely. Celková poloha je příznivá.

Jak jíž z uvedeného patrno, hlavní směr dědiny je dán podélným údolím, vytvořeným Jalovým potokem. Možno tudíž podle obvyklého názvosloví nazvatí ji typem ulicovým. Ale jen z části a ve smyslu poněkud omezeném, Na horním konci jsou totiž rozestavena obydlí se všemi částmi zcela porůznu, nemají společné směrnice — podle toho, jak byl teraín příhodný, a jsou od sebe odděleny nejen zahradami, ale i lukami a polí. Tuto část možno právem nazvati typem horským, jenž skoro vesměs na Poličsku převládá a je zvláště pro západní část