tohoto kraje význačný. Ale ani střední a dolní část není možno nazvati ulicí ve vlastním slova smyslu. Tímto označením rozumíme zpravidla vesnice, jichž stavení jsou seřazena více méně pravidelně podél hlavní osy, obyčejně hlavní silnice, jež probíhá celou osadou. Seskupení domů je těsné, jen úzké pruhy zahrad oddělují stavení od stavení a průčelí směřuje vždy do cesty. Naše vesnice i ve středu má strukturu celkem volnou; domy jsou sice stavěny ve směru podélném, ale není jedné hlavní, nýbrž cesty jsou brzy široké, brzy úzké, domy stojí dosti daleko od sebe a nemají vždy štíty obráceny do středu. Teprve na dolním konci jsou stavení seskupena v řadu, okna

Obr. č. 2. Statek s typickou samostatnou „vejměniční" chaloupkou (na pravo).

namnoze jsou obrácena na cestu, jež se tu rozšiřuje v podélnou náves. Než i tu je namnoze mezi dvěma statky dosti prostory, zahrad, ano i cíp pole. — V celku můžeme nazvatí tento typ přechodním nebo pohorským typem ulicovým. V našem případě však přeoe mnohem více ovšem se blíží к vlastnímu typu ulicovému, než к pravému, horskému osazení, kde vesnice se vleče na hodinu i déle a přechází v sousední osadu, aniž je tu znatelné rozhraní, jako jsou na Poličsku Dolní Předměstí, Nový Kamenec, Sádek a jiné — anebo je ves tak rozptýlená, že možno přehlédnouti s jednoho místa jen malé skupiny 4 —5 stavení (Březiny). Příčina tohoto horského způsobu usazování je ovšem hospodářská. Neúrodností půdy a nepříznivým klimatem vzniká nepoměr mezi ornou půdou na jedné a zahradami, lukami a pastvinami na druhé straně, a nevzníkne-li v místě průmysl, nastává stagnace, po případě úbytek obyvatelstva a dědina zůstává tak, jak bylo v té krajině za stara, když každý si stavěl dům uprostřed svých pozemků. Obyvatelstvo se nekcncentruje. Při naší osadě