nutno poukázali při tom na jedno. Hranice, kde se končí horský, rozběhlý typ a přechodní ulicový, spadá skoro v jiedno s hranicí geologickou. Podrobněji a všeobecněji o tomto zajímavém detailu nemohu na tomto místě pojednati; všeobecnější závěry bylo by nutno podepříti řadou jiného materiálu a na to není tu místa. Jaký vliv má geologické složení na hospodářské členění půdy a na rozdělení lánů, je, myslím, z přiložené mapy ještě jasnější. Shrneme-li vše, co tu bylo pověděno, vidíme zřejmě, že Široký Důl je svým celkovým charakterem vesnice typu přechodního, jenž' vstupuje z hor do kraje podhorského,

Zajímavo je sledovati vývoj této osady. V polovině XVII, st. na straně, jež náležela panství poličskému, bylo tu 12 selských usedlostí a 6 dcmkářů; mimo to 3 grunty neobývaný. Na straně, litomyšlské je 5 statků, 1 chalupa a 3 domkáři. Dle tereziánského katastru je na poličské části 15 selských usedlostí, — osazeny jsou ony 3 pusté —, a zůstává 6 domkářů. Na straně litomyšlské vypočítává se 8 sedláků, 1 chałupnik a 3 domkáři.

V katastrální mapě z r. 1839 a v přiloženém seznamu uvádí se 96 domů, usedlostí. Čísla domů začínají se na severovýchodním konci (u hranic střítěžských) č. 1. Břen Josef a postupují po straně poličské na horní konec к číslu 39. (Květenský Pavel). Odtud se řadové číslování vrací po straně litomyšlské směrem sv. a končí posledním číslem na tomto boku, největším statkem dědiny, svobod-nictvím Jana Chadimy č. 70. Všechny velké usedlosti jsou mezi těmito sedmdesáti čísly. Také budovy jsou tu největší a po stránce architektonické nejzajímavější. Rozkládají se na obvodu dědiny a lány připínají se tím způsobem, že se přímo od zahrad, velkou většinou bez přerušení, táhnou až na konec katastru. Jen terrain na horním (j.) konci přerušuje tuto pravidelnost. Vše to zcela jasně potvrzuje přiložený plán, Ostatní čísla (71—96) až na 2 výjimky jsou stavení domkářů, podruhů anebo malých chałupniku a jsou vsunuta mezi oněch sedmdesát prvních a, jak za to mám, nejstarších usedlostí. Vystavěna jsou z části i středem dědiny, většinou na návsi, pastvinách, na půdě obecní. Pří této příležitosti předem připomínám, že tvarem a rozdělením domů i hospodářských budov jsou to malé kopie velkých statků. — Náležejí buď chalupníkům, obyčejně menším nebo podruhům. Domky podružské vznikly tím způsobem, že hospodář odprodal svému chasníku kus zahrady nebo louky u svého gruntu. Menší chalupy pak vytvořily se z osamostatnělých tak zvaných „vejměnečných chaloupek". U každé totiž větší usedlosti je výměnek. Buď tvoří část statku, takže na jedné jeho straně, zpravidla protilehlé hlavnímu obývacímu stavení, je domek а к němu příslušejí malé chlévy s kůlnou, anebo výměnek tvoří celé malé hospodářství, samostatný celek, těsně stojící u hlavní usedlosti. Tak tomu je na obr. 2. Na levo je hlavní usedlost, širokého průčelí, dům o 3 oknech, spodní část do výše vrat kamenná. К ní těsně se připojuje „vejměneční chaloupka", obytné stavení o dvou oknech a menší hospodářské budovy; vše ze dřeva. Když se výměnek af prodejem nebo děděním osamostatnil, v prvém případě, kde obojí tvoří jeden celek, byla obyčejně vystavěna středem dvora kamenná zeď. Podobně tomu je u č. 60. а 96., kde průčelí bylo tak úzké, že jen stěží byla tu posta-