Rozdělení místností. Typické rozdělení v tomto kraji je síň, světnice, kuchyně a komora. U menších stavení jen síň, světnice a komora.

Do síně vchází se dveřmi, jež mají u staveb širokodolských typu horského prahy, ostění a nadpraží dřevěné. Velmi rozmanitě jsou řešena nadpraží: bud není vlastního nadpraží, nýbrž je jen do probíhajícího trámu vyříznut kruhovitý zářez, nebo je nad nadpražím trámec rovný nebo kruhově vyříznutý, nebo bývá velmi dovedně sestaven z několika řezaných dřev a vzpěr. U staveb typu podhorského bývá práh, ostění i nadpraží z kamene a je částí kamenné, dosti vysoké podezdívky. Dvéře jsou jednoduché, se zámkem, někdy opatřené kovaným klepadlem tvaru kruhového nebo kladívkového. Proti těmto dveřím jsou v síní druhé, vedoucí do sadu; mívají klepadla, a jak bylo poznamenáno, tudy se obyčejně chodí do vsí. Mimo to jsou tu dveře do světnice, kuchyně a komory. Nadpraží do světnice bývá často velmi vkusně řezáno, zvláště u starých stavení.

Dále je tu pec, jež u starých stavení má dosti široké ohniště, kde se vaří na „drajfusu", zvláště v létě, aby nebylo ve světnici horko. Nad pecí je komín, Také v síni j sou často schody, г1 chudších stavení žebřík na půdu, „hůru", a schody do sklepa. Z nábytku tu stává skříň a různé nářadí.

Světnice „seknice" bývá zpravidla čtvercová; má dvě okna průčelní a jedno nebo i dvě okna bočná do dvora. Často jsou okna jednoduchá a na ochranu před dešťovou vodou mají na spodu zvenčí šikmé prkno vyřezávané. Proti bočním oknům jsou dvéře do „kuchyňky". Podlaha nyní je skoro vesměs dřevěná, starší je hliněná. Strop je položen asi 250 m. vysoko. Je složen z příčných stropnic, mezi nimiž je mazanice. Po délce jsou stropnice podepřeny trámem. Jako velmi zajímavou, ale ojedinělou výjimku možno připomenouti „palác v Silově gruntě" na horním konci osady. Je to menší pavláčka, umístěná ve světnici, zabírající víc než polovicí stěny nade dveřmi do síně; podlaha její spočívá na trámech zapuštěných do stěny, se stropem je spojena sloupky. Přístupná je od kamen, výstupky ve stěně. Spávaly tu děti. — Ve světnicí nedaleko dveří je plotna s kamny a pec, jež se vytápí ze síně.

Z nábytku ve světnici obvyklého možno jmenovat! postel, „lůže", (bývá obyčejně jedna, nízká], od ní do rohu a podél oken je lavice, stůl, někdy velmi krásně řezaných noh, židle, po políčsku „stolce", po litcmyšlsku „lenochy" a někdy misník. U dveří jsou hodiny; dříve byla tu schránka na troud, křesadlo a sirky. Nad plotnou a kamny visí bidlo, „vidlo", kam se věší mokré prádlo a šaty. V rohu za stolem je rohová skříňka pro cenné listiny, modlitby a j. Na stěnách u katolíků jsou obrazy; u evangelíků na dlouhých policích visí ozdobné talíře nebo džbánky. V kuchyni, mimo menší stůl, někdy i postel, je uloženo drobnější nářadí, zvi. užitkové nádobí. V komoře, jež nemá nikdy kamen, jsou truhly a skříně na šatstvo, zásoby potravin a rozmanité náčiní a potřeby. Nábytek je nyní již velmi jednoduchý, ba chudý, a není možno o něm říci nic, co by bylo národopisně zajímavé; o několika starších kusech bude řeč na jiném místě. —

Veškeren život soustřeďuje se ve světnici; zde se shromažďovala rodina i s čeledí к jídlu, к práci, zvláště pokud se předlo, zde rodina hospodářova spala.