napředu dlouho si nemohli zvyknouti. U sváteční košile byly límeček a náprsenka „forhometka" vyšívané. Spodní kalhoty byly velmi zřídka a to později. Kalhoty byly žluté, kožené a pod koleny upevňovaly se na „smičky", jež na širším konci měly „vyrážené dírky". Kalhoty měly „poklůpek" a visely na kožených, vyšívaných „šandách". Vesta „hrudek", dle starší módy, byla barvy šedé a byla na prsou a na ležatém límci vyšívaná; mimo to měla řadu knoflíků, často se skleněným vykládáním „s vokýnkama" (po 4 kr.). Tyto starší vesty byly poměrně krátké, takže bylo pod nimi viděti košili. Později nosili vesty delší a barvy modré nebo černé. Také kabáty starší byly šedé později tmavé. Na nohou měli punčochy, bílé, vlněné, většinou doma hotovené,

Obr. č. 7 a. Ukázka typu zdejšího obyvatelstva.

ale také kupované ve městě. — Ke staršímu kroji nosili těžké střevíce s vysokými nárty a přeskami, v neděli nebo o slavnostech ozdobené stužkami. Později přišly do obliby bety vysoké „naštemované s var-hánkama", dole s podkůvkami a ozdobené i jinak různými „ceraty". Na krku měli zámožnější tenké, bílé šátky a přes ně trochu níže, tak aby bílý bylo viděti, byl uvázán jiný, černý. Klobouky byly černé se širokou střechou, zdobené pentlemi nebo růžičkami; mimo to nosili v zimě čepíce „pangrotky". Do nepohody a na cesty byl plášť s límcem „kráglem". Kožichy byly zřídka a to soukenné, podšité ovčí koží, a nevyšívané. Posléze nutno připomenouti pasy; starší byly zdobeny ře-ménky později pávím peřím, původu německého. Některé kusy oděvu byly zhotovovány doma, ostatní pracoval vesnický krejčí a švec, nebo byly kupovány v městě na jarmarku.

Mnohem větší je rozmanitost v kroji ženském. Košile byla z domácího plátna, a to ze dvou částí; horní, к tělu více přiléhající byla z plátna poněkud jemnějšího, druhá spodní, byla z velmi hrubého, režného plátna, a zvala se „rubáč"; toto pojmenování je velmi sta-