jen pořídku, a to jen od nejbohatších selek a ještě z látek levnějších a méně ozdobné. Za to byly tu rozšířeny „kordulky", které lácí a pohodlností v druhé polovici XIX. st. počaly nahrazovati životky, Kor-dulka je napřed i vzadu "vykrojená, sahá k pasu a má pro>ramky širší než životek, šněrování bylo jen naznačeno. Zapínaly se na háčky. Na místě šorčíků měly senem nacpané válečky, „jitrnice". Kordulky bývaly zhotovovány z rozmanitého materiálu, hedvábí, klotu, sametu a j. Barvy byly ovšem také různé. Kordulky horáckého střihu měly pro-ramky zvlášť široké a pošité penízky. V zimě mimo to nosily na životky „kabátky" z jemného, šedého sukna. Kabátky byly zaměněny později „fráčky" z černého sukna, rukávů u ramenou velmi širokých, dole úzkých; vzadu měly tři „faldičky". Podšívka byla červená. Tyto fráčky přešly potom ve „špensry". Punčochy nosily tu červené, žlutým hedvábím vyšívané. Za starší doby byly obvyklé střevíce černé s černými mašlemi; potom vešly do mody lastinové botky se žlutými pře-skamí, posléze botky sametové. Nejstarší zástěry „fjertochy" byly bílé, vyšívané, později byly modré s bílými nebo žlutými kvítky, a posléze hedvábné. Vlasy splétala si děvčata v pletence „rulíky", ženy měly je na hlavách stočené a nosily v starších dobách šátky uvázané dozadu na cíp hozené do předu; na neděli měly čepce dle zámožností více méně zdobené. Mimo to měly také v této dědině „půlky", starší bílé, plátěné, bíle vyšívané, později tylové. Půlky jsou též součástí horáckého kroje.

To jsou části kroje, jak mi byl v této vesnici popisován. Zajímavo je sledovati ponenáhlou změnu starého, malebného, ale ovšem také nepraktického šatu v jednoduchý, tmavých barev. Malé dětí nosily dlouho „bundy" vzadu zapínané; dospělejší nosily se podobně jako staří, ovšem mnohem levněji. O zvláštních nebo obřadných součástech krojových jsem se v této dědině nedověděl. Na svatby a jiné slavnosti chodili v šatu pokud možno novém a namnoze si jej navzájem půjčovali.

Šperků v dřívějších dobách nenosili; i dnes jsou na př. prsteny velmi vzácné.

Lid v této vesnici stravoval se, jak mi bylo vypravováno, velmi jednoduše a chudobně. A tato šetrnost udržela se až podnes, ač poměry hospodářské se značně zlepšily. I nyní vaří se tu obyčejně jen dv-jkrátě denně, ráno a večer. Při raním topení uvaří se nejen snídaně, ale i oběd, jenž se dá potom do trouby nebo do pece, aby zůstal vlažným; v poledne se nanejvýše oběd přihřeje. Nejobvyklejší jídla jsou tato. Ráno jedí vesměs jen polévky se .stírkou" chleba. Nejčastěji je to „zelouka", zelná polévka;, jiné jsou. čočková, hrachová, kroupová, zasmažená, „mléčná", „kmínka", „česnečka"; ,,drt-ková", t. j. s drobením, vodová (horác.) „vodouka" nebo „z vody do vody" a j. Z ostatních jídel možno pojmenovati jako nej častější rozmanité kaše, krupicová, krupková, jáhlová; „nadivajna" krupková nebo jáhlová je druh kaše pečené na kutchaně — kroupy si tloukli doma ve stoupě. — Dále brambory, „bandory", „jabka", jež uvařené na „šupavo" t. j. na loupačku jedli s mlékem, rozmačkané, „rozkutané", aneb „jabkouce", placky z bramborů. Velmi mnoho jedli řepu rozkrájenou a dušenou se zasmážkou. Masa velmi málo. Husu podnes pekou jenom o svatbě; jinak ji jen celou uvaří a po kouskách z ní