k jiným pokrmům ukrajují. Z mouky pekou různé placky; i z otrub dříve dělávali dolky. Chléb se pekl z mouky „chlebouky" do níž se dávala mletá „vika", „aby byl spořejší". Těsto mísí se v díži kopisti. Před pečením žehná hospodyně sebe i díž křížem.— Káva je tu posud velmi vzácná. Vaří ji jen v neděli к obědu, jedí jí obyčejně bez mléka lžicí a příkusují brambory; je tedy také jakousi polévkou. V horách, zvláště v některých krajinách mnoho jedí к snídani i к obědu ředěnou kořalku s chlebem; to v Širokém Dole je výjimkou. O jiných zvláštních pokrmech jsem se tu nedověděl. —

Sňatky bývaly uzavírány dříve v mladších letech než nyní; muži, pokud nebyla všeobecná branná po-vínost nebo pokud se mohli vykoupíti, hmed po dvaceti letech, děvčata v sedmnáctí. Známost uzavírala mládež sama, arci s jakýmsi tichým souhlasem rodičů. Nej častější byly dříve ovšem sňatky mezi příslušníky téže dědiny; proto objevují se tu i sňatky mezi vzdálenými příbuznými. I rozmanité překážky stavěly se v cestu sňatku děvčete do jiné dědiny, neb mužská mládež nerada viděla, když jim odešla zvláště bohatá nevěsta. O tom na jiném místě. Sňatky příslušníků různých národností se v této dědině vůbec neobjevují a podobně i různého vyznání jsou velikou vzácností. Sňatky ovdovělých jsou pravidlem z důvodů hospodářských.

Otázky finanční prostředkoval mezí rodinami snoubenců někdo z příbuzenstva. Nej obyčejnější bývalo toto řešení. Statek se nedělil, nýbrž zůstával nejstaršímu synovi, jenž vždy dostal takto největší ppdíl, Jenom když nej starší syn byl churav a nemohl hospodařiti, přecházel statek na mladšího. S hospodářstvím převzal nový majitel též povinnost přispěti na věno sourozenců „vejplatu". Byly-li ostatní dětí ještě malé, a neměli-li pro ně dosti našetřeno, hospodařili staří ještě několik let a potom teprve odcházeli „na vejminek". Při tom ponechali si něco polí a dobytka — zkrátka malé hospodářství. Obdělá-vati pole к výměnku příslušná byl povinen mladý hospodář; dále bylo stanoveno, mnoho-lí z různých plodin (hrachu, ovoce, a j.) má se výměnkářům odváděti a také něco peněz, „aby mě;li na pohřeb". Že vej-měneční chaloupka i zevně tvořívala samostatný celek, bylo pověděno předem. Na vejminek cdcházívali í s dětmi, pokud byly svobodny. Poměr mezi mladými hospodáři a rodiči, býval ovšem různý, ale zpravidla dobrý. Jak bylo řečeno podíly ostatních dětí byly menší. Průměrně zámožná nevěsta na příklad dostala tu na penězích 300 zlatých, kopu lnu, nábytek a nějaké dobytče, obyčejně krávu. V podobné ceně bylo i věno chlapců. Doslovného znění svatební smlouvy z této vesnice nemohl jsem se dopátratí. Poměry u menších chałupniku a domkářů byly v zásadě obdobné.

Manželství velkou většinou, jak mi bylo potvrzováno, bývala šťastna. Rozvodů tu nebyle. Nevěra manželská byla dříve velmi zřídka a bývala přísně trestána. Zvláště nevěrná žena byla postavena na pranýř; vdané ženy jí upletly slaměný věnec a takto ozdobenou vodily za výsměchu dědinou. Podobně pomstili se mladíci, když dopadli ženatého, že chodí jim za děvčaty. Konkubinatu tu není.

Manželé si navzájem tykají, děti rodičům vykají. Děti jsou považovány za „požehnání boží". Rodiny bývaly dříve mnohem četnější, než nyní. Také si mně ovšem staří lidé stěžovali, že dříve mládež byla