lický kostel je filiální. — A ještě jedním liší se Široký Důl od nejbliž-šího okolí. Význačným rysem pro tento kraj, zvláště chudé tkalcovské dědiny, je náboženské hloubání, časté měnění vyznání, sektářství, mudrování a pod. Toho v této dědině skoro není; lze to vysvětliti jednak lepšími sociálními poměry, a zemědělským zaměstnáním obyvatelstva.

O otázce národnostní není možno tru mluviti; osada i e česká a národnostní hranice vzdálená.

Tato část také má některé mezery, poněvadž vyžaduje plné důvěry lidu, — a té se neznámému sběrateli zřídka dostane, a potom hodně času, aby bylo možno neustále pátrati po nových detailech a získané znovu a znovu kontrolovati. Obojí však je velmi snadné domácímu pracovníku. Také část materiálu rozmanité „vinše" a pod, z důvodů místa neuvádím, neboť toho účel této monografie nelžádá.

Porod. V době těhotenství musela se žena vystříhati různých pokrmů, jež by jí anebo dítěti ve vývoji škodily; tak pokrmů z luštěnin, čestvého pečiva, chléb nevyjímaje, Také neměla se dívati na ošklivé věcí, mnouti si ruce, měla-li na něco chut a i. — Za starších dob upravoval se rodičce „kout", lože, zastřené zvláštní plachtou; tento zvyk však dávno jíž vymizel. Za pomoc dostávala porodní „přísežná" bába od zámožné 2 zl., od chudé několik desetníků a nebo nic; tu pak to vynahradila kmotra. Každé dítě mělo kmotra a, kmotřenku. Chudí vybírali si mezí zámožnými; odříci kmctrovství bylo velikým hříchem, kmotři byli kmotřenci po rodičích nejbližší. „Do kouta" nosili rozmanitá jídla nejen kmotři, nýbrž i příbuzní a sousedé. Jídla bylo tak mnoho a hlavně takového druhu, že šestinedělka nemohla z nich skoro nic pojistí. Proto měla z nich užitek rodina a na prvním místě muž, a dle některých poznámek (na př. „aby si to vynahradil", a j.) soudil bych, že snad při těchto darech přímo na otce bylo původně pomýšleno. Měli bychom tu pak snad ozvuk zajímavého podobného zvyku primitivních národů. Jídla pro šestinedělku má býti málo a pokud možno lehká.

V této době, zvláště v prvních dnech šestinedělí připínají se к ženě velmi čeitné pověry. Přehlížíme-li je, vidíme, že lid věří, že v této době, kdy žena je tělesně i duševně sesláblá, mají к ní přístup', zlé bytosti, jež jí chtějí škoditi, anebo ovládnuvše jí, způsobiti jejím prostřednictvím škodu jinému; tato víra je ovšem živena horečkovými halucinacemi. Proto chce-lí šestinedělka sebe a dítě, jež je také slabé a tedy zhoubným vlivům vystavené, ochrániti, musí plniti řadu předpisů. Tak má míti matka neustále pod poduškou kříž nebo modlitební knihy; také dítě má míti v peřince růženec. Za starodávna dávaly ženy rozmanité byliny. Nikdy nesmí žena v šestinedělí dítě opustiti, zvláště nedá-li mu „posvěcení", „požehnání", neboť přijdou hned. „divoženky", dítě jí vymění za mrzáka, nebo jinak mu uškodí. Jedna žena. odešla od dítěte, aby poklidila dobytek. V tom strhne se vítr; běží do světnice a na prahu leží dítě mrtvé s rozbitou hlavičkou. — Šestinedělka také nesmí vychá-zeti na pole; zvláště ne po západu slunce. Pole, kam by vkročila, postihne živelní pohroma, hlavně kroupy. Také otec má býti pokud možno doma, aby matku a dítě chránil. Z jiných pověr uvedu ještě jednu"" příhodu, jež prý se stala před několika lety: „Sedlák odešel s koněm