do pole a žena zůstala sama doma s dítětem. Najednou přijde někdo, sedlákovi podobnej, s roztřískanou hlavou a smutnej sedl si ke kamnům; nic nemluvil a jen se díval. Ale žena mlčela, proto se zachránila. Pak se zved a odešel, A potom přišel sedlák, docela zdravej."

Dítě kojí tu rok; „dítě nemá se šidit, ale také ne moc mu dávat jíst." Od půl roku jsou přikrmovány kaší, ale ne příliš sladkou, aby nedostaly bolení. — „Zvláštní" lidé mohou dítě „uřknout"; tu nejlépe ctírati slinami.

Svatba, To, co mi o svatebních zvycích bylo v této dědině vypravováno, shoduje se namnoze s tím, jak neznámý autor líčí svatbu v knížce: Smlouvy aneb chvalitebné řeči svatební pro družbu neb držitele svatby atd,, vydané, jak z předmluvy patrno na základě staršího rukopisu, v Chrudimi r. 1864. Tato knížka byla nalezena v Pusté Rybné. Autor popisuje svatbu a hlavně podává rozmanité řečí jednak na základě místních zvyků, jednak prý starých předloh; neboť praví: „takových r. 1612 tištěných strhané kusy také jsem v svých rukou měl; potom i také v roce 1696 a 1768".*) — Zvlášť cenných starobylejších detailů ve vypravování o svatbách nemohl jsem se v této dědině do-pátrati.

Obyčejný průběh byl tento: Když rodiče shodli se na věnu a pod., byl stanoven den svatby; nejčastěji úterý. Ženich zvolil si „družbu" — obyčejně úkol družby zastávala jedna osoba pro celé okolí — a „mládence". Nevěsta měla „starou svarbí", nebo „cufru" a „droužky", dříve zvané „družice". Družba a mládenci zvali hosty v sobotu a v nedělí; potem ještě jednou opakovalo se pozvání časně ráno v den svatby. Hosté zvláště dříve nepřicházeli s prázdnou, nýbrž nosili mléko, máslo, drůbež a j. Tohoto příspěvku bylo třeba, neboť hostů bylo mnoho a svatba trvala 3—4 dny. — Družba v plášti a maje za pasem ručník jako odznak hodností šel s mládenci pro ženicha. Doma se ženích s rodiči rozloučil a šel s družinou do domiui nevěstina. Nevěsta se však s družkami schovala, a družba ji musel hledat a když ji nalezl, vykupovat od staré svarbí. Potom ji přivedl ženichovi a tázal se ho, zda-li si jí opravdu vyvolil a když ženich přisvědčil, vyzval družba snoubence, aby poděkovali rodičům. Potom šlí do kostela. Z kostela dříve šli přímo do hospody, kde jim však již hosté zasedli místo, a proto si je vykupovali; nyní jdou dříve domů. Potom v hospodě tancují, a první tanec tančí nevěsta s družbou. Když se setmělo, šli do domů nevěstiných rodičů hodovat, „ke stolu". Na stole uprostřed jídel byl veliký svatební koláč s mnohými ozdobami. Ve středu koláče byla „skoupá sklenice". Je to osmiboká láhev, pestře zdobená květy, ptáky i figurami; obyčejně tyto láhve jmenují „prysky", U stolu za rozmanitých veršů a žertů zůstalí do půlnoci. Potom znovu do hospody a zde byli až do rána. Na to se poněkud vyspali. O polednách šla nevěsta do domu svého muže, Tchán i tchýně ji vyšli vstříc, ona před nimi klekla a prosila je o přijetí. Zároveň jí vezli do nového domova část výbavy „zboží"; na Poličsku říkali „statek". Zde znovu hodování. Tu stará svarbí se ženami odvedla nevěstu do komory, a tam ji „vočepila", to jest sňala jí s hlavy věnec a dala jí čepec; byl to dar staré svarbí. Ženichovi přivedli nejprve pitvorně přestrojenou babu, a když ji odmítl a zaplatil, přivedli mu očepenou nevěstu. Také hned družba vy-