str. 86
několik na důkaz aspoň příbuznosti pohádkových látek z podání s literaturou knižnou, přidávaje ke každé výkaz příbuzné literatury z podání.1)
Fortunatus viz zde str, 99.
Kosoručka má v českém podání tři skupiny látek; v jedné z nich otec uchází se o vlastní dceru a pak ji pronásleduje (počátek shodný s jednou skupinou látek „Myšího kožíšku", viz zde str. 98). Kulda III, 40; Rad. 25.
Literatura pro lid má knížku o této látce, která však lidovým textům nebyla přímo vzorem (ani ne textu ve sbírce Rad, 25., jak se domnívá Máchal N. S. III., s. 19).
Historie o trpělivé Heleně, dceří tureckého císaře Antonína... Litomyšl, J, Bergrová 1864; Skalice, Škarnícl s, a.
Nevinně nařčená žena v mužských šatech. Tři lidové knížky zastupují dvě skupiny této látky:
V první žena, převlečená za muže, stává se starostou města: Peryton a jeho syn Dyonyd, měštěnín Římský, Skalice. 1874. (Hojné tisky od XVII. věku. Jsou spíše překlad než české zpracování, jak se domnívá Máchal N. S. III., s, 14.)
Ctnostná Albína, aneb Věrnost manželská. Skalice, Škarnicl (Máchal N. S. III., s. 18). '
Obě knížky nemají přímé ozvěny v českém lidovém podání. Kulda 110 tiskne jiný text, v němž je vložka motivu o Shylockoví.2)
V druhé skupině žena, převlečená za muže, stává se vojenským velitelem.
Krásná Karolina, kteráž za času císaře Napoleona jakožto obršt ve vojně sloužila. Skalice, Škarnícl s. a, (z němčiny; Máchal N. S. s. 18).
Lidové podání reprodukuje jiné texty stejného podkladu: Příhoda 15, Menšík 32.
V českém podání je zastoupena ještě třetí skupina látek o nevinně nařčené ženě v mužských šatech: žena je matkou (souvisí tím s látkami o pronásledované matce) a v mužských šatech se octne na konec v hostinci. Kulda III., 26 má povídku vyprávěnou patrně dle nějakého tisku, Peck 53 vypravování dosti zmatené, snad z jiného variantu.
Srdnaté děvče jde v noci o sázku k šibenici neb na hřbitov.
Texty českého podání jsou dosti četný a rozmanitě kříženy: ve dvou případech stýkají se s knižnou literaturou.
Děvče jde v noci o sázku к šibenicí, odvede lupičům koně s nákladem a zajme pak i lupiče:
1) Lidové tisky cituji zpravidla jen v jednom tisku, dokazujícím jeho existenci. Pokud jsou .přetisky jeho známy, 'jsou uvedeny v Jungmannově Historii a Douchově Slovníku. Výjimkou lze nalézti doplňky v katalozích pražské knihovny universitní a musejní. Lidové texty citovány dle hesel bibliografie v „Českých pohádkách". (Národ. Věstník 1914.)
2) Historie této látky je složitější, než se domnívá Máchal N. S. III., 14 a. n. Decameron II. 9. není ani nejstarším knižním textem, ani hlavním pramenem, jak svědčí na př. starofrancouzské romány z XII. stol. Le comte de Poitiers. Romanz de la Rose (Guillaume le Dole), neb z XIII. stol. Gerberta de Montreuil, Roman de la Violette.
