Kulda IV. 14. Č. Líd. XI. (291) a Kulda 32 (v němž lampa je nahrazena zámkem), shodují se s textem 1001 noci tím, že rek má mimo lampu i prsten, jemuž slouží duchové.

V jiných textech je prsten, pomáhající rekovi hledat ztracený ca-lác a ženu, nahrazen radícími bytostmi, jež rek cestou navštěvuje,

Tille 52; Rad. 9; Příhoda 4; Mikšíček IV, 14 (lampa nahrazena zámkem).

Alibaba (Weil III. 177). Parafrase u Rad, 59. V českém podání mimo to méně přiléhající texty, v nichž se vyškytá kouzelná formule, otvírající zlodějskou skrýš: Vondrák 6. Č. Lid, XIII, (171); Kulda III. 6 (zlomek); Kubín II. 28 (zlomek a „Unibos"); Bayer 1874 I. 23; (Zlomek a „pomsta zavražděného".). Jiné texty bez kouzelné formule: Menšík 29; Václavek II, 11 = Václavek-Soukal I. 16 (70); Bayer 1874 I. 1 = Bayer 2; Přikryl 75 (411); Příhoda 12 (druhá část látka „1'es-coufle"); Mikšíček 1845. 10 (zlomek).

Texty lidového podání, závislé bezprostředně na knížkách pro lid, jsou buď ojedinělé reprodukce jak starších románů, tak novějších povídek, neb pohádky, patřící do skupin pohádkových látek, pro jejichž jiné varianty knižních předloh dosud neznáme.

Mezi ojedinělými reprodukcemi je nápadno, jak nepatrné jsou zápisky z lidového podání o postavách a povídkách lidové literatury, obecně známých, na př. o Bruncvíkoví. Patrně je tento jev závislý na vkusu sběratelů, kteří do nedávna hledali především látky „pohádkové", t. j. bez určitých. jmen a míst, na knižnou literaturu nejméně upomínaj ící.

Kronika o Bruncvikovi,0) již můžeme sledová ti od rukopisů přes tisky XVI.—XVIII. stol. v různých útvarech, až do přetisku ve Skalici u Škarnicla, má v zapsané ústní tradicí jen nepatrnou ozvěnu:

Sedláček I. 7 reprodukuje bez jmen (i bez Bruncvíkova jména!) scény u magnetové hory, se lvem a drakem, pak zmateně zlomky z dalšího a konec.

Přikryl 90 (515) pod jiným jménem (Joža Křídlo) příhody na vrchu v moři, se lvem a drakem, s vorem, a dále zmateně a zlomkovitě,; děj zasazen do odchylné historie.

Peck 50. a Kubín II. 101 pouhé zlomky.

(Kubín jediný udržuje jméno „Brunclík".)

Griseldis,7) od tisku v XVI. stol. až po otisk Škarniclův ve Skalici 1888, (Dvě příkladné Kronyky: První o velmi trpělivé paní Kry-zeldě. Druhá Rukcjemství) je reprodukována doslova téměř u Menšíka v povídkách z ok. Jemnice č. 72 a pak u Přikryla 92 (532).

Magelona, přetištěná do lidových knížek, na př. v Litomyšli 1864 u Bergerové: „Utěšená povídka o krásné Mageloně, dceři krále z Neapoli?, též o udatném rytíři, znamenitého hraběte z Provinci, synu Petrovi", je stručně zreprcdukována — s odchylkami, ale- s plnými jmény — u Popelky 1888. 7. Jiný text, z podání zapsaný, Kubím II. 59, reprodukuje jiný variant látky, na níž je založena Magelona,