(látky orientální, známé v starofrancouzské literatuře . pod . heslem ľescoufle), s jinými jmény (hrabě „pretánský zemi",, t. j. Bretaně, a Cilinka).

Melusina, putující českou literaturou od XVI. století až к lidovým tiskům Landfrassovým a Škarnielovým, je reprodukována v podání dvakrát porušeně. Jednou v Č. Lidu 22, 1913 (380), po druhé u Kubína II. 12, Vyprávěčka Kubínova vyprávěla několik textů o Nedělce (rejžné. ženské) a do jednoho vmísila zlomky povídky o Melusine.

Robert dabei, jehož překlad došel až do lidových přetisků Škar-niclových, a sice ve dvojím spracovaní, je reprodukován v ústním podání u Tílla 23. Je to reprodukce tisku „Pekla syn". Velmi příkladný příběh o knížeti Robertovi.,, Vzdělal V. R, Kramerius, (Přetisk v Skalici, Škarnicl 1878.)

„Vaticinium", samostatná historie o Alexandrovi, který rozuměl řeči ptáků, přecházející z tisků samostatných i v Historii o sedmi mudrcích č. 23 od XVI. věku až ke Škarniclovu tisku z r. 1877, je v lidu reprodukována u Přikryla 40 (256), v Č. Lidu XII. (173), Slavii 1882. 18; u Příhody 8 (s episodou o neznámém rekovi zahradníkovi); u Mikšíčka IV., 18,

Lidové texty ukazují, že českých tisků bylo asi víc, než je nám dosud známo. Tisky vkládají do své povídky látku o věrném přátelství, známou pod heslem Amicus-Amelius, V textech podání tato látka z povídky „Vaticinium" zmizela. Objevuje se však v českém podání v jiném spracovaní, jež má patrně též knižní podklad, a sice o princi, jenž jde s věrným druhem unést princeznu. Druh odvrací cd snoubenců nebezpečí, je však zneuznán, zkamení, a teprve krev z přátelství pro něj prolitá jej vzkřísí, Z textů českého podání tohoto druhu mají toto zakončení Slávia 8; Malý 6; Příhoda 3, Jako episoda vyskytuje se oběť krve ještě v povídce Rad. 5, o princezně unesené netvorem bez duše, (Víz zde str, 97.)

Látka Amicus-Amelius má dva podstatné motivy: zkamenění (neb těžké onemocnění) věrného přítele za obět příteli přinesenou a jeho vykoupení obětovanou krví. Sloučení těchto motivů je pro ni právě charakteristické. Motiv zkamenění i motiv obětované krve (a zachránění obětovaného dítěte) jsou zastoupeny každý o sobě v jiných látkách, jež však s látkou Amicus-Amelius příbuzný nejsou. Látka o dvou si podobných bratřích, provázených zvířaty (viz zde str, 95), kterou Máchal (N, S. III, s. 8) cituje jako příbuznou s látkou Amicus-Amelius, má sice motiv zkamenění, ale příbuzná s ní není.

Žid v trní.

Č. Zíbrt nalezl v staročeské literatuře přímou knižnou předlohu pro látku o lidovém rekovi, jenž kouzelnou kuší (ručnicí) vyhraje sázku a donutí žida kouzelnými houslemi tančit v trní. (Jak se v Čechách tancovalo etc, s. 204 а п.). Nalezl, že Tobiáš Mouřenín Líto-myšlský r. 1604 předělal báseň Dietricha Albrechta z r. 1599 o tomto žertu a nahradil kněze židem, zastřeleného havrana vrabcem. Báseň v stálých přetiscích přešla až k Škarniclovi ve Skalici. Menšík 57 ji reprodukuje prosou s veršovanými vložkami; v látce o lidovém rekovi s kouzelným pytlem jsou z ní udělány u Kuldy 116 a v Slavii 18 episody.