Nevěrná žena (chce otrávit, pak oběsit muže, jenž však ji obelstí]. Rozliční Příběhové, к užitečnému a obveselujícímu čtení, Litomyšl, Bergerová 1865 (Skalice, Škarnicl) č. 15. (84). Popelková 30. Zkrocení zlé ženy.

Pravdivý příběh o jedné velmi zlostné ženě. (Viz Tři mravné bájky. ., Skalice, Škarnicl 1888.) — Reprodukce u Menšíka II., 39 místy doslovně.

Dobrá a zlá dívka.

O jedné vdově a její dvou dcerách. (Ibidem.) — u Menšíka II., 43 upraveno s jinými jmény.

Vendelín z pekelného kamene aneb umrlčí zvon (J. A. Gleich, německy), Skalice, Škarnicl 1875. — Zkrácená paraf rase Rad. 34 (325).

Ztracený synáček (Schmid). Skalice, Škarnicl 1857, 1877. (Starší v. Jgm. VI. 871, 1334 a Douchův Slovník). — Z lidového podání zapsáno Tillem 50.

Pohádky českého lidu, jež povstaly přímo z překladů umělých povídek, tištěných pro lid, jsou pro studium vztahů mezi literaturou z lidu a literaturou pro lid ne j zajímavější.

Známe dosud takové přejatky z tisku, jako varianty českých lidových pohádek, v těchto skupinách:

Princezna, obětovaná drakovi ve skále.

Princezny, unesené do podzemí.

Princezna, unesená netvorem bez duše.

Popelka.

Krásná a zvíře.

Myší kožíšek.

Čarovné ovoce.

Duchové v zakletém zámku.

Samobij ný kyj.

(Je ještě dosti jiných povídek z lidu, které se svým ustrojením a svými detaily přímo hlásí к neznámým dosud knižním předlohám.)

Povídky o drakovi ve skále, jemuž má být obětována princezna, jsou zastoupeny v českém podání dvěma skupinami: v jedné je rek, jenž princeznu vysvobozuje, vychován černým mužem a dostává jeho pomocí zbroj a koně. V druhé je rek provázen buď divými zvířaty neb psy a vystupuje buď sám, nieb s jedním i dvěma bratry, provázenými stejnými zvířaty. První skupina je celá založena na lidové knížce:

Černý muž .,. J, Hradec, Landfrass 1856 (u Douchy ibid, 1858 a Litomyšl s. a.), České povídky Kubín IL, 53, Peck 2, Záhorská Kronika 1907 III. (60), Tille 21. parafrasují jen lidovou knížku.

Trosky první části tohoto knižního textu tvoří v českém podání úvody к některým versím povídek o neznámém rytíři, jenž vyjíždí na hladkou horu (Menšík IV., 7) nebo podniká turnaj (Soukal 7, Mikšíček 1845. 12, Kulda 17).

Knížka končí humoristickým motivem: nezdárný syn, jenž se stal králem a vzal si princeznu, vrací se domů úmyslně přestrojen za žebráka. Otec se hněvá a zavře jej. Přijede jeho choť, rek předstírá