Druhá skupina nemá známé tištěné předlohy, ač je zastoupena v českém podání několika odchylnými texty. Ve všech hledá rek dívku (ženu) unesenou drakem, a když rozdělil spravedlivě zvířata, hádající se o kořist a dostal od nich moc, nabývat jejich podoby, dostane se do drakova zámku; dívka (žena) vyzví na drakovi, jak jej možno zahubit a řek pak jej zahubí, bera na sebe různé zvířecí podoby. Texty podléhají značně různým vlivům. Prostě: Vávra 27; Přikryl 55 (311) Tři texty, Rad. 5, Kulda IV. 2 a Kulda III. 27 počínají o zakletém zámku, v němž rek zpravidla má se nechat týrat duchy neb nedotknout se princezny, aby ji vysvobodil (motiv pravidelnější v látce o nevěrném muži, jenž hledá svou ženu). Kulda IV. 7 počíná motivem o dívkách-labutích, z nichž rek si jednu vezme, a když mu zmizí, ji hledá (pravidelněji v látkách o dívce, která za reka koná tři práce). Příhoda 1 mění boj s netvorem dle povídek o boji s drakem ve skále a pokračuje látkou Jean de Calais. Popelka 1883 11 má komplikovaný text z různých motivů, Menšík II. 41 trosky, slepené v moralitu,

Povídky o Popelce tvoří v českém podání tři skupiny: V první jsou tři sestry zavedeny rodiči do lesa, přijdou do zámku lidojedů a zabijí je. Sestry chodí pak na plesy, Popelka přichází na plesy jako neznámá princezna (v šatech od kouzelnice) vezme si na konec prince.

V druhé skupině otec přináší dcerám dary, nej mladší větev s oříšky, v kterých jsou šaty. V třetí skupině zlá matka nechává Popelku doma a ptáček přináší dívce oříšky s šaty.

První skupina je v češtině zastoupena dvěma lidovými knížkami: Kratochvilné čtení o schytralé Finettě, jinak Popelce nazvané.

Skalice, Škarnicl 1869 a 1882. (Texty již z 18. stol', srov. Máchal N.

S. III. s. 22).

Z tohoto textu pocházejí pohádky u Němc. 9. u Popelky 1888 3. a Kuldy III. 28 (vlivy druhých skupin patrny. U Máchala s. 24 citovaný text Kulda II. s. 191. patří do třetí skupiny);

Staročeská povídka o Popelce .. . Vzdělal V. R. Krameríus. J. Hradec, Landfrass 8. vyd. s. a. Má tyto podstatné odchylky cd předešlé knížky: kouzelnice zkouší dobrosrdečnost Finety jako žebrácká a sluje Tamarinda. Dívky jsou jen dvakrát zavedeny, podruhé odvane vítr zlatý prach, sypaný na cestu. Koníček nemá jména. Dívky nieza-vraždí lidojedy, ale myši, Tamarindou poslané, je zahubí. Tamarinda dá Finetě oříšek, jenž jí plní každé přání. Princ Otmar nepozná Fi-netu podle střevíčku. Tu je vsunuta vložka z látky o Myším kožíšku: Fineta jde na konec do zámku přestrojená za kuchtičku a pošle nemocnému princi jeho prsten v polévce.

Je to tedy kombinace látky z předešlé knížky s látkou o myším kožíšku, která však v českém podání nemá ozvěny.

Podání má ještě dva zlomky, vypravující pouze první část o zavedení dcer do lesa: Elpl 21 a Václavek II. 23 (odchylná jména).

• V druhé skupině je text v Č. Včele 1834 (145) zcela patrně z knižní předlohy. Lidové podání: Němc. 24; Kubín II. 16; Č. Lid XIII. 378.

V třetí skupině jen lidové texty: Elpl 12; Kubín 31; Kulda 114.

Krásná a zvíře.

Dva varianty v knížkách pro lid. Báseň o tak nazvané Krásné a jednom ošklivém zvířeti. J. Hradec, Landfrass 1860. 3. vyd. 1865. (Viz. Jgm. V. 253 a Douchův Slovník.)