Tří mravné bájky, první o šlechetné Panně Krásné, která skrz svůj ctnostný život s jedním zakletým rytířem velkého štěstí došla ... Škarnicl, Skalice 1888. (Nejst. tisk. v Olomúcí z 18. stol. viz Máchal Č. Lid VII, s. 254). První variant (u Landfrassa 1860) jedná v době vlády bohyně Ario a končí tím, že Krásná vezme к sobě otce i sestry. Vydání třetí z r. 1865 připojuje tragický konec: Sestry závidí Krásné dají jí o svatbě namíchat jedu do poháru, Krásná se napije a umírá. Princ ji políbí na ústa. tím se otráví též a zemře. Vrah i sestry jsou sťaty.

Tento konec a jméno bohyně Arlo se v lidových textech, na této knížce založených, neobjevují. Menšík 75 podává text knížky místy doslova, Rad. 43 (386) stručněji, se změnami (drak), Č. Lid 23. 1914 (252) (J. Voleník. Předboříce 1886). Nemotorná parafrase. (Drak pod jabloní. Část schází.)

Druhý variant tištěný je místy úplně shodný s prvním, ale má věcné odchylky. Nejmenuje bohyní Arlo jménem, vedle tří sester jsou tři synové a j. Charakteristické je zakončení: Závistivé sestry jsou bohyní, která bděla nad Krásnou, změněny v sochy a postaveny u dveří sálu, aby viděly stále štěstí své sestry.

Bezprostřední reprodukce této knížky neznáme.

Míkšíček IV. 15 má text, v němž ošklivým zvířetem je medvěd; na druhou knížku ukazuje tento text koncem, o sestrách, za trest obrácených v sochy, jež stojí u vchodu do zámku.

Kulda 33 vypravuje text, v němž ošklivým zvířetem je pes. Na druhou knížku upomíná detailem, že sestry, když se loučily s nej mladší, stavěly se, jako by plakaly, „ale byly by si musely očí namazat cibulí".

Dva texty z lidu: Slávia 3 (odchylný pořad ve vyprávění událostí) a Kubín 67 (matka s třemi dcerami—bazilišek) reprodukují látku tak povrchně, že nemají význačných rysů pro ten neb onen knižní variant.9)

Povídka o Myším kožíšku má v českém podání dva druhy: V prvním otec uchází se o vlastní dceru; (úvod objevující se též v jedné skupině látek o Kosoručce. Viz zde str. 86) dává jí troje krásné šaty, dcera prchá v myším kožíšku, slouží v něm v jiném zámku za kuehtičku, navštěvuje plesy, jako neznámá princezna, princ se do ní zamiluje, pozná ji a vezme si ji. Knižních textů v české literatuře pro lid dosud není. Lidové texty: Popelková 11; Němc. 34; Kulda III. 13b; Slávia IV. (8). Mimo to vložky v povídce o sedmi havranech Kulda 48; Přikryl SI (453) a v jednom tisku o Popelce (viz str. 97).

Druhý druh je reprodukce lidové knížky, přeložené z německé sbírky Musaeusovy č. 2, „Nymfa studenky, aneb: Trojí žádosti." Přetisk ve Skalici, Škarnicl 1873. První část o dívce pronásledované macechou a chráněné nymfou hradní studně, od níž má jablko, jež jí splní troje přání. Druhá, část pobyt dívky v podobě kuchtičky na dvoře mladého šlechtice, návštěvy plesů v šatech, dávaných jablkem, svatba, dále látka o mladé matce, pronásledované macechou. V češtině Po-