dojista víc, než dnes známe. Jakého rozsahu je vliv lidových knížek na látku české lidové tradice, to budeme moci říci teprve tehdy, až budeme znáti aspoň větší část naší literatury tištěné pro lid.

Ale ať již dopadne poměr přímo neb nepřímo přejatých látek к látkám původním jakkoliv, jedno zdá se již dnes jisto: že originalitu tvořivosti našeho lidu nebudeme hledati v látkách, jím vyprávěných, Kdybychom znali lépe historii literárních látek, přesvědčili bychom se, že i leckteré, zdánlivě přímo z života vzaté thema moderních autorů — i naturalistického směru — je jen ozvěnou — a ne bezděčnou, nýbrž vědomou — staré tradice. Studium látek vede nás právě к poznání, že staré látkové motivy a celé látkové kostry, po staletí děděné, ať knižně neb ústně, jsou jen zárodky, zúrodňující tvořivé duše jak jednotlivce, tak „lidu".

A studium literatury se nespokojuje jen s konstatováním zárodků, druhů, variant, se studiem jejich historie a křížení, s hledáním značek celým skupinám společných, ale uvědomuje si jedinečné projevy duševní tvořivosti na jedinečných pracích autorů a na látkách, kolujících v jisté ustálené podobě nějakou dobu v podání určitého národa. Chceme-li však najití příznačné rysy, jež české lidové podání vtisklo látkám, kterých se zmocnilo — neb snad i látkám, jež si samo vytvořilo — musíme napřed určitě věděti, co toto podání vskutku přejalo, a kdy, a jakým způsobem. Na prahu tohoto zkoumání stojíme dnes — a cesta к cíli je ještě dlouhá.

Studium slovanského národopisu vyrůstá u nás na počátku XIX. stol. především z uměleckého zájmu o lidovou poesii. Dobrovský, jehož literární vkus kladl nejvýše slovesné umění antické, chápal její význam pouze po stránce jazykové, avšak žáci nezůstali na stanovisku mistrově a z dějin našeho obrození jest známo, že mladého Hanku upozornil na jíhosilovanskou epiku právě vídeňský žák Dobrovského B. Kopitar. Kdežto Hanka zužitkoval své vědomosti v oboru lidové poesie mimo své ohlasy vlastně j en při stilisaci rukopisných podvrhů, pojal mladší jeho vrstevník čelakovský smělý plán seznámit! úzký kruh české inteligence s ukázkami lidových písní všech národů slovanských. Jeho „Slovanské národní písně" (1822—27) zahajují nové období a podněty vzešlé z této sbírky působily plodně na ostatní slovanský svět. Není účelem této stati sledovati vývoj českého národopisu v celém rozsahu, jde mí jen o to, ukázati přehledně, jak se šířily a prohlubovaly naše vědomosti o Slovanech, jejichž jazykové území hraničí s východní oblastí československou, totiž o Malorusech, Rozdělení látky a časové ohraničení podává se samo sebou. Soustavné studium zahajuje i v tomto oboru J. Dobrovský, Čelakovský sestavuje první sbírku maloruských písní, Šafařík buduje spolehlivé základy