národopisné a opatřuje od haličských Malorusů cenné informace, které doplňuje Srezněvskij zprávami o maloruské literatuře na Ukrajině dílem již v době svého pražského pobytu, dílem i později svými dopisy otiskovanými Hankou v Časopise českého musea. V třicátých íebech objevují se v našich časopisech první stati psané Čechy, kteří obohatili znamenitě naše vědomosti o Haliči, o mailoruském národopise a polské literatuře, poněvadž prožili řadu let na haličské půdě, stýkali se s polskými a malcruskými literáty a znali tamější poměry z vlastní zkušenosti. Přehled jejich zpravodajské činnosti, zejména pak rozbor naukové i beletristické práce K. V. Zapa, L. Rittersberga a Václ. Dundera — pokud souvisí s Haliči a Malorusy — tvoří hlavní obsah této studie.

Stav badání v dvacátých letech můžeme posoudítí nejlépe podle jakosti výboru v Čelakovského Slov. nár. písních. Jihoslovanské a veli-koruské písně jsou zastoupeny pěkně, ukázky polské a maloruské jsou slabé. Druhý svazeček Slov, nár. písní byl věnován Kazimíru Brodziň-skému a přátelský styk s ním í s jinými učenci polskými (na př. s A. Kuchařským), vyspělost polské literatury, na niž důrazně upozorňoval již Puchmajer, hlavně však horlivá vědecká činnost polských slavistů ve třech prvních desetiletích 19. stol. oživily českopolské styky a studium polského písemnictví. Zato o Malorusech měla západní Evropa — a my s ní — velmi sporé zprávy. Zápisky Beauplanovy, občasné relace o kozáckych bojích s Turky v XVII. stol., Voltaireova kniha o Karlu XII., oblíbené dílo Schererovo1) atd. obsahovaly sice mnoho cenných kulturněhistcrických dokumentů, avšak informovaly hlavně o událostech politických a o vojenské organisaci maloruské t. j. o kozácích, jejíchž jméno proslavil Bohdan Chmelnyókyj. U nás ovšem nebyla tato díla známa a v nečetných publikacích probouzející se slavistiky najdeme před Čelakovským a Šafaříkem jen málo zmínek o Malorusech.

Dobrovského Slavín (1806) přinesl z Engelovy „Geschichte der Ukraine und der ukrainischen Kosaken (1796) výňatek o životě zäpo-rožských kozáků psaný velmi sympaticky. Používaje Beauplana a Scherera, vyslovuje se Engel pochvalně o kozácích, o jejich obratnosti ve všech řemeslech, o značné úrovni vzdělání a naznačiv příčiny, pro které se vzbouřilí proti polské šlechtě, velebí Zaporožce jako obránce střední Evropy před tureckými a tatarskými nájezdy. Do Slovanky (1814) přejal Dobrovský z časopisu „Vaterländische Blätter'1 (1812, č. 27) drobnou stať „Russniaken in der Marmarosch", doprovodiv ji polemickými poznámkami, v nichž kritisuje zprávy autorovy o duševní zaostalosti tamějšího obyvatelstva, o jeho nečistotě, lenosti, znemravnělosti, pijáctví atd. Dobrovský nemohl kontrolovati spolehlivost všech pozorování a právem soudil, že běží jen o nevraživé snižování Slovanů tehdy tak obvyklé.2) Jest jisto, že nepříznivé výroky o fy-siognomii obyvatelstva a jeho povaze, jsou dílem vůbec přehnány,