str. 93
dílem zevšeobecňují chybně ojedinělé případy; chybné jest též, co praví o lidovém zpěvu, avšak temný obraz mravní bídy jest správný. Srovnáme-li totiž tento úsudek o karpatských Rusínech s pozdějšími zprávami (na př. s míněním Vahylevyčovým o Huculech a pod.), přesvědčíme se, že autor stati ve „Vaterl. Blätter" přes zjevnou nechut reprodukuje v podstatě věrně svá pozorování získaná pobytem v tamějším kraji.
První ukázku maloruské lidové poesie otiskl v Hromádkových Prvotinách (r. 1814, str. 121—2) V. Hanka připojiv též český (n,e zcela bezvadný) překlad. Text vzatý ze sbírky Práčovy vyskytuje se hojně v repertoiru velikoruských pěsenníků z konce XVIII. stol. a zalíbil se Hankovi patrně svým anakreonticky lehkým tanečním rázem,3)
Umělá literatura maloruská nemohla tehdy ještě buditi pozornost. Slabé počátky literárního ruchu haličskoruského, nevybočující z úzkého rámce theologického, unikají pozornosti cestovatelů, kteří si odnášejí o haličských Rusínech dojmy vesměs nepříznivé, charakterisují maloruský jazyk jako hrubou řeč nevzdělaného lidu a upírají mu apo-diktícky literaturu nevědouce, že reformy Josefa II, povznesly jej na katedry universitní.4]
Také maloruská literatura v Ukrajině stála tehdy teprve na prahu svého novodobého vývoje, ale projevila již svou životnost znamenitou bur leskní Eneidou J. P, Koti j arevského, a jest zajímavo, že ani toto důležité dílo neuniklo bystrozraku Dobrovského,
Ve Slovance (str, 209) referoval o petrohradském vydání z roku 1809 a vystihl správně význam básně pro studium živého jazyka malo-ruského oceňuje i komický talent Koti j arevského.
Napoleonské války ukázaly Evropě kozáky v novém světle. Místo smělých nájezdníků, bojujících na vlastní pěst, místo vojensky orga-nisované republiky, pro níž historikové 18. století hledali analogie ve staré Spartě, objevují se řadoví vojáci, přičlenění к ostatní ruské armádě, kteří jen krojem a výzbrojí připomínali svůj odlišný ráz, V bojích proti Napoleonovi vyznamenali se po boku ostatních spojeneckých vojsk a jméno jejich populárního generála Platová, známého z tažení roku 1812, bylo vyslovováno s obdivem. Projevil se i u nás na př. roku 1815, kdy byla provozována původní činohra Štěpánková „Vlastenci aneb slavnost Lipského vítězství". Nadšení oživilo i zájem. Tajemné pclobarbarské6) vojsko, postrach francouzské armády na
3) Stručnou zmínku o „Rusňácích v Halycyi a v půlnočnovýchodních Uhřích" přinesly Prvotiny již r. 1813 (str. 83) a v temže ročníku (str. 136) otiskl Hanka báseň „Kozákovo loučení" — překlad německé písně „Schöne Minka", složené na maloruskoiu melodii,
4) Srovn. Vaterl. Blätter 1814, sto1, 586 kde A. T. Cyramka popsali stou cestu ze Lvova do Dukly. (Bemerkungen auf einer Reise von Lemberg nach Dukla im September 1814.) Srovn. tamže r. 1815 str. 185. studii: Charakter, Sprache, Sitten und Trachten der Goralen oder Carpathengebirgsbewohner in Galizien, vyslovující se idosti nepříznivě o jejich vlastnostech povahových. Byly ovšem též příznivější hlasy. Srovn. Roihrer, Versuch über die slawischen Bewohner der österr. Monarchie. Wien, 1804. (Srovn. ovšem Zapovu poznámku, krítisující konfusní zprávy Rohre-rovy o kolomyjkách: „Cesty a procházky po Halické zemi", str. 225.).
5) V lidu kroužily pověsti o 'jejích krutosti — nejasné reminiscence ze století XVII. Snovn. Jirásek, F. L. Věk, III. ikap., XIX. a vzpio-míníkovraiu črlu F. J. Čen-ského, „Kozáci v Jedlině". (Koleda, V., 1855.)
