na studentská léta ztrávená v haličském městě Brzežanech. Nesmělý hoch, vyrostlý ve skromném prostředí, v rodině národně celkem lhostejné, octl se mezi polskou mládeží prodchnutou plamenným vlastenectvím, u níž nenávist к Rusům a touha po odvetě byly stejně hluboké, jako posvátná úcta к hrdinům povstání r. 1830 a láska к minulosti i jazyku rodné země,. Jak trpce pociťoval své bojácně neobratné chování zejména ve společnosti svého spolužáka a trochu protektorsky povzneseného přítele, mladého polského hraběte, jemuž rodová pýcha, bohatství a společenská kultura umožňovaly tak nenucené volné a přece zdvořilé chování vůči obávaným profesorům. Pří tom bvl tento mladý aristokrat tělem i duší Polák, vášnivě oddaný polské věci, pro niž byl hotov obětovatí jmění i život. Jaký příklad národní hrdostí pro mladého studenta, jehož původ býval často terčem posměšků!

Co mladý Kosina ve školních síních brzežanského gymnasia spíše jen instinktivně vytušil, uvědomovali si čeští spisovatelé žijící v Haliči velmi jasně. Vzešli většinou z našich vrstev měšťanských, jejichž společenský život byl tehdy velmi nevyvinutý. Nebylo ho vlastně, chyběla tradice a zjemnělá forma, která z ní vyrůstá24); v našich zábavách vládla buď škrobenost, nebo srdečnost pohříchu často poněkud sousedsky hrubozrnná — v dámských besedách a kávových společnostech přemílaly se malichernosti nebo všední příhody každodenního života. Ovšem i v kruzích haličské šlechty bylo průměrné vzdělání dosti nízké, bylo tam mnoho prázdné pýchy a nadutosti vůči neurozeným, mnoho pustého hýření, po němž následovala obyčejně zmrtvělá nečinnost na vsi — ale bylo též mnoho osvícených rodin, v nichž naši spisovatelé našli vzácnou staropolskou zdvořilost a pohostinnost, především pak poznali ušlechtilé ženy, u nichž láska к vlasti byla sloučena s jemným vkusem, se živým porozuměním pro veřejné i literární otázky a s oním nenapodobitelným uměním společenského taktu, svěží, duchaplné a přece nenucené konversace — ženy, blízké ideálu, к němuž směřovali pořadatelé našich prvních besed a vlasteneckých plesů v letech čtyřicátých25)

Aristokratické ovzduší polského salonu působilo snad na české spisovatele s počátku tísnivě, avšak vlastenectví polské šlechty bylo oporou jejich vlastních snah. Viděli vybranou, zámožnou společnost, která se nestyděla za svůj rodný jazyk, byli svědky hluboké úcty к národním básníkům, sledovali rozvoj polské poesie, viděli snahv inteligence, která přes politický neúspěch nezoufala nad existencí národa, nýbrž tím horlivěji pracovala na poli kulturním: hřáli se u tohoto plamene a polská energie překonávající vítězně persekuci ruské vlády