v období porevolučním, posilovala důvěru v úspěšnost klidné práce na poli kulturním. V lecčems se též zklamali. Přicházeli do Haliče prodchnuti polonofilskýmí ideály, ale naráželi na lhostejnost, ano i nechut к českému národu20) vyvolanou hlavně nedůstojným chováním mnohých haličských Čechů, přesvědčili se také záhy, že polští přátelé byli o naší osvětové práci zpraveni velice chatrně. Tu bylo vděčné pole pro budítelské působení. Naši spisovatelé stýkají se s polskými literáty a básníky, seznamují je s díly Kollárovými, Jungmaimovými a Šafaříkovými, studují důkladněji polskou literaturu, rozptylují předsudky o Češích a posilují takto českopolské styky jsouce prostředníky mezi oběnia kulturními světy. Poznali zároveň stinné stránky kultury výlučně aristokratické, zejména nedostatek soucitu s lidem, velko-panské přezírání jeho duševního světa a kastovní nedůtklivost, která mezi pánem a chłopem vytvořila nepřeklenutelnou propast. I v tom směru působili snad — aspoň v ojedinělých případech — příznivě, avšak hlavní jejich zásluhou zůstává šlechetné úsilí přivoditi dorozumění mezi Poláky a Rusíny, neboť soudili správně, že zdárný rozvoj Haliče jest nemožný bez poctivé obapolné dohody mezí oběma národy sídlícími v zemi.

Čeští úředníci a učitelé přicházeli většinou do Lvova, jediného hlavního mě.sta haličského před rokem 1848. Nebyli tam zcela opuštěni: starý lvovský korespondent Hankův, Adam Junosza Rošciszew-ski, vzácně obětavý ač podivínský pěstitel českopolských styků přijímal uvědomělé Čechy velmi přátelsky. Jeho pohostinství použil též mladý J. P. Koubek, první význačnější spisovatel, který poznal haličské poměry z vlastního názoru. Odcestoval do Haliče již r. 1830 a prožil tam 6 let dílem po venkově jako vychovatel v šlechtických rodinách východohaličských, dílem ve Lvově, kdež suploval na gymnasiu stýkaje se hojně s M. Šaškevyčem, D. J. Vahylevyčem, Holovač-kým, s A. Bíelowskim, s redaktorem časopisu Sławiamn, St. Jaszow-skim atd. Ze studie Vlčkovy a obou statí Hanušových27) přehlédneme ' snadno Koubkovy zprávy o polské a maloruské literatuře, lidové poesii, haličském národopise a pod. Jsou chudé a fragmentárni jako jeho ostatní činnost nauková. Zvláštní péči věnoval studiu maloru-ských písní, které sám horlivě sbíral a překládal; r. 183828) oznamuje, že z vlastních zásob, jakož i z rukopisných sbírek Vahylevyčových a Ho-íovackého zčeštíl přes 200 písní. Pohříchu nevydal Koubek z tohoto výboru nic, a nepokusil se ani iniormovati naše čtenáře přehledným článkem o maloruských písních, jejichž cenu naznačil v několika ú-ryvkovitých poznámkách. V časopise Jindy a Nyní 1833 str. 25 otiskl V, Sv. K. (Štuk) překlad Niemcewiczovy „dumy" „Michael Hlinský". Redakce k tomu připojila Koubkův výklad: „Duma nebo dumka zna-