str. 112
mená všeobecně smutnou i co do obsahu, i co do hudby píseň, zvláště elegii dějopisnou. Na Ukraini (!), Podolu, Volyni i mezi Rusinami v Haliči nachází se nesmírné množství nejpěknějších dumek, jejichžto tklivý, něžný, melancholický duch nám své blízké příbuzenstvo s národní múzou srbskou, s výtečnými písněmi: Zbyhoň i Jelen v našem Králodvorském Rukopisu na pamět uvádí. U Poláků Niemcewicz a Bohdan Zaleski stojejí v čele básníků dumkami výtečných." Také v našich dějinách jest prý mnoho vděčných motivů к dumám: vražda Vršovců, smrt Otakarova, Závis Vítkovic, Jan u Crecy atd. K tomu však bylo by třeba opravdového básníka, „jakým jest náš Ladislav — národního básníka."
Mimo pokyny českým básníkům obsahuje „výklad" vlastně jen několik pochvalných slov o kráse maloruských písní, neboť definice dumy (podle Niemcewícze) nepodává zpráv o pravých kozáckych dumách, jejích obsahu, svérázné formě, především pak o jejich odlišnosti od dumek, které označují zcela jiný druh písní. Ještě určitěji zdůrazňuje uměleckou hodnotu maloruských písní exkurs v uvedené stati o překladech R. K. Podle mínění Koubkova (str. 368) jest třeba jen úplnějších sbírek, abychom se přesvědčili všichni o té pravdě, o které jej „dlouhá zkušenost dávněji již byla přesvědčila, že totiž rusínske národní zpěvy, co do tresti i básnického vyvedení srbským písněm (!) v ničemž neustupují, ovšem svou původností i rozmanitostí začasté nad nimi vynikají." Kdo takto soudil o poesii maloruského lidu, miloval oVšem z polských básníků zejména mistra, v jehož ohlasech zní melodické kouzlo ukrajinských písni: J. B. Zaleského. V Čes. Včele r. 1847 č. 50 přeložil z něho „Zpěv básníka"29) a v připojené studii velebí sice právem originalitu Zaleského, zapomíná však na stinné stránky jeho umění, které vystihlo jen formu, nikoli však ducha ukrajinské poesie. Estetickou hodnotu maloruských písní zdůrazňuje také německá rozprava „Ein Wort über die Verwandschaft der serbischen und russinischen Volkspoesie (Ost und West 1838 čís. 37 n.)30). Srovnává tam srbské, litevské a maloruské zpracování staré písně o matce, sestře a milence, které oplakávají smrt jinochovu a klade maloruský text, který přeložil do němčiny (Mutter, Schwester und. Geliebte. Rothreussische Volksdumka aus dem Brzeżaner und Stanislawower Kreise Galiziens] po stránce umělecké nad versi srbskou a litevskou.
Překlad ze Zaleského, povrchní stať o básníkovi, neveliký „Výbor halíekých přísloví"31) (Vlastimil 1842), řada překladů z Mickiewicze — !mimo jiné též ukrajinská balada „Vojvoda na čekání" (Květy 1848) — ojedinělé překlady z jiných básníků ruských a polských, roztroušené poznámky o malcruských písních32) a kritické bohužel nedokon-
29)) Byl znovu otištěn v Lumíru r 1855 I. 265.
30) Ohlášení časopisu přivítal s radostí. Jeho ..Epistel an den Redacteur von den Ufern des Dniesters" (Ost u. West. 1837 čís. 17) upozorňuje sice, že program časopisu ijest příliš rozsáhlý, ale souhlasí s podnikem a slibuje spolupracoviiictví. Pohříchu omezilo se jen na zmíněnou rozpravu a na referát o polské literatuře v čís. 18 prvního řečníku.
31) Podle sbírky Ilkevyčovy.
32) Vedle uvedených zmínek srovn. ještě na př. Koubkovu úvahu o Erbenových písních (Bohemia 1842 Nr. 5 п.). V úvodě referuje o slovanských sbírkách a chválí písně maloruské ukazuje správně, že hodnota sborníků W. z Oleska, Wójcického a j. spočívá právě v jejich maloruiském materiálu.
