str. 113
čené „Slovo o panslavismu" v Čes. Včele 1847 — takové jsou výsledky šestiletého pobytu Koubkova v Haliči, jeho obsáhlých, vzácných vědomostí jazykových a literárních.33)
Avšak ani ve vlastním básnickém díle Koubkově nenajdeme hlubších vlivů polských nebo maloruských. Prof. Hanuš upozornil na báseň „Blatná", v níž našel maloruské ohlasy34) a na populární skladbu Koubkovu „Rokoko", jejíž základní myšlenka byla podle jeho názoru převzata z povídky Jaszowského „Vojtěch Bcbowský" otištěné v „Če-choslavu" r. 1830 I. Myslím však, že bezprostřední vzor Koubkův nutno hledati jinde. Genre, jejž Koubek tak šťastně uvedl do naší poesie, mě,l v polské literatuře starou tradici. Podstatné rysy básně: vzpomínkový obsah, rozmarná forma, především však vypravovatel sám, veselý „laudator temporis acti" proplétající své pohodlné vypravování dobromyslnou satirou na současné poměry, dokazují jasně, že Koubkovi tanula na mysli polská „gawęda", t. j. vzpomínková črta, anekdota, nebo krátká povídka oblíbená v šlechtické společnosti XVI.—XVIII, stol., v jejímž kruhu obratný vypravovatel „gawędziarz" požíval všeobecné vážnosti. Podrobnější studium posledních století polské samostatností oživilo zejména v třicátých a čtyřicátých letech XIX. stol. zájem o tuto starou formu a právě oblíbený básník Koubkův J. B. Zaleski vytvořil mistrovskou gawędu „Co mi tam czyli poranek starego myśliwca",35) kterou kritika řadí k jeho nejlepším básním.
Starý šlechtic, typický „chlebosol" 18, věku připravuje již od svítání loveckou vyjíždku pro své četné hosty. Obnova slibuje dobrý lov, nálada je výborná a laskavý hostitel, znamenitý „gawędziarz", koření zátavu vzpomínkami na mladá léta. Tehdy byl zlatý věk myslivectví. Co zvěře a vodního ptactva žilo v lesích a bažinách! Kdo z mladých lovců spatří ještě tak skvělé honby, jaké pořádal na př. Braclawský vojvoda? Co piva a medoviny se vypilo, jaké smečky měl, jakou družinu! Pobaviv takto společnost nezapomíná pozorný hospodář na cíl dnešní vyjíždky: octli se v širém poli, nastává lov, není kdy na gawędu. Avšak pohled na známou krajinu budí v mysli starcově teskné vzpomínky na Věrné přátele a příbuzné, které dávno kryjí rovy, na mladou lásku к dceři pyšného šlechtice, na odmítnutí, jehož se mu dostalo. Vše minulo, starci zbývá jen tichá resignace, ačkoliv tehdy, v květu mládí, vyhnala jej nešťastná láska do vojny; zažil pětiměsíční
33l) Ani jeho nečetné dopisy z Haliče nepodávají mnoho,. Srovn. na př. „Výjimky z listu z Haliče" (Květy 1834 str. 418), kdež referuje o své polsky psané genealogické studií a oznamuje, že M. Šaškevyč překládá R. К. V Čes. Včele 1847 str, 47 podotkl Koubek, že r. 1834 zaslal z Haliče do Prahy к tisku „23 archů obnášející" rozpravu pod názvem „Poláci a Rusíni", která se .neopatrností jednoho přítele a jeho vlastní ztratila. V této rozpravě hleděl prý, pokud síly stačily, vysvětliti „poměry Poláků a Rusínův v dávné a v nynější Polště". Rozprava byla by tehdy dohře působila, poněvadž Koubek líčí vztahy mezi Poláky a Rusíny pravdivě a nestranně, vytýkaje na př. — у uvedené rozpravě v České Včele — maloruské inteligenci duchovní, že jest spoluzodpovedná za úpadek maloruské ná-irodnosti. poněvadž se nestarala o lid. O Koubkových příspěvcích do polských časopisů, srovn. J Hanuš, Literatura česká XIX. stol. díl III. str. 250, Poidrobný rozbor statí, které souvisí s haličským pobytem, podal prof. Hanuš ve III. kapitole své jubilejní studie o Koubkovi. (Nová česká revue 1904.)
34) Literat, česká III. str. 244, V Nové čes. revui str 479 konstatoval správně vliv velikoruský. Ohlasů maloruských jsem nenašel.¨
35) Vyšla v almanachu Melitele roku 1830. Srovn. Tretiak, Bohdan Zaleski 1802—1331. Str 422 n.
|
|
