obléhání v Głuchowe, strádal žízní a nedostatkem všeho druhu, i později mnoho zkusil, ale „trzeba cierpieć czekać końca". Vtom se objeví vlk, vášnivý lovec zapomene rázem na minulost a mistrným výstřelem dokazuje znovu svou obratnost. Přes odlišný rámec shoduje se rokoková gawęda Koubkova v jádře obsahu s básní Zaleského. Také pan polesný Doupnák chválí dávné lovy a posmívá se mladým myslivcům, i v jeho vzpomínkách zní milostná struna, i on vypravuje o vojenských strastech, zejména o slavném obležení v jeskyni veteránske. Shoda jest i v tom, že z úst myslivců doby rokokové slyšíme názory básníků z první polovice XIX. stol.: lovec Zaleského vyslovuje romantický stesk básníkův nad neodvratným zánikem zaporožských dum a polesný Doupnák přednáší liberální zásady Koubkovy. Prof. Tretiak upozorňuje ve svém díle o Zaleském,36) že portrét ukrajinského myslivce má důstojný pendant v postavě pana Wojského z Mickíewiczova „Pana Tadeusza". Možná že obě díla působila na českého básníka, který ovšem nezůstal pouhým napodobitelem, nýbrž pokusil se vytvo-řití svéráznou postavu českého myslivce, přizpůsobiv jeho vypravování českým poměrům,

*

V dějinách českohaličských styků, pro něž Koubkův pobyt zůstal pouhou episodou, znamená důkladná, mnohostranná činnost K, V, Z apa, nové příznivější období. Mladý, 24letý „akcesísta účetní kanceláře" přinášel si do Lvova, kamž r, 1836 byl přesazen, vedle uvědomění vlasteneckého i slušnou průpravu literární. Zájem o studia zeměpisná, cestopisná a popisně historická, probuzený již v dětství otcovou knihovnou, projevuje se i v jeho prvních pracích, otiskovaných ve Večerním Vyražení, v Květech a v Šafaříkově Světozoru. Stýkaje se jako student s Máchou, sdílel polonofilské nadšení jeho kroužku, vznícené zejména povstáním r, 1830 a přijel do Lvova nejen s pevným úmyslem prospěti české literatuře v novém působišti, nýbrž i pln dobré vůle utužíti českopolské styky. V tom směru narazil s počátku na obtíže, plynoucí z jeho postavení. Šlechta, s níž se stýkal zejména při svých dalekých úředních cestách po východní a jihovýchodní Haliči, pohlížela nedůvěřivě na českého úředníka, ale srdečná povaha, jemné vzdělání a zejména společenský takt získaly Zapoví po čase kruh vzácných přátel, Záhy ovládal dokonale polský jazyk a ponořil se do studia literatury, stýkaje se vedle toho též s maloruskými literáty, žijícími ve Lvově,. Šťastnou shodou okolností vyšla právě v prvních letech jeho lvovského pobytu řada významných děl. Sláva Zaleského pronikla vítězně do vzdělaných vrstev šlechtické společnosti ve všech zemích polských a úspěch básnického vůdce budil zájem o díla ostatních představitelů tak řeč, školy ukrajinské. R. 1838 byl v Praze u Spurného37) vytištěn první soubor básnických prací Zaleského, a téhož roku vyšlo druhé vydání ve Vilně, jež básník po třech letech doplnil novými pracemi ve vydání poznaňském.

Bystrý vykladač uměleckých ideálů Zaleského a Gosczyňského Michał Grabowski shrnul ve čtyřech svazcích díla „Literatura í krytyka" (Vilno, 1837—40) své úvahy o polské literatuře, mimo