Zap spisovatel přehlíží s pýchou mohutný, v dějinách slovanských literatur ojedinělý rozmach polského písemnictví, výši, které dostoupilo v krátkém období čtyř desetiletí 19. věku, sklání se s obdivem před bohatě rozkvetlou poesií, před obsažným dílem etnografů a dějepisců — ale Zap statistik a kameralista, Čech, který zůstal u-přímným přítelem lidu, který nahlédl hluboko do společenských poměrů haličských a poznal bídné školství, zanedbaný lid a chatrné hospodaření šlechtických statkářů, zamýšlí se nad významem polské literatury pro národní celek. Šlechta jí vtiskla výrazný aristokratický znak; šlechta ji rozvíjí a udržuje — literatura jest skvělá, ale milionům obyvatelstva, samému jádru národa, lidu, nemá co říci.

Jest národní jen potud, pokud jest národní vrstva, která ji vytvořila, podobá se exotické květině, jejíž oslňující květy nutno chrá-niti před dotekem s černou zemí, z níž vyrůstá. Proto si Zap v doslovu ke svému článku přejie, ,,aby jen také brzy nastoupil čas, kdeby světlo, které ona rozšiřuje mezí třídami vyššími, splývalo též na většinu tříd nižších, aby ta ohromná mezera mezi polským pánem a poddaným, zároveň s pokroky společenských a občanských poměrů poznenáhlu mizela . .. ,, konečně,, aby se rozmnožil počet spisovatelů takových, kteří by věcnatým, v praktickém životě především potřebným vědám" se oddávali. Odůvodnění těchto slov najdeme v. opatrně stílisovaných dopisech, které Zap zasílal do Květů, neboť otevřeně, bez ohledu na odpor, který vzbudí, projevil své názory teprve později.

Doplňkem studií v Časop. čes. musea jest řada statí o význačných osobnostech vědeckých a uměleckých, jež Zap otiskoval v Květech a Čes. Včele.62) R. 1839 (Příloha Květů č. XXIII.) přeložil z revue Tygodnik Petersburski dopis A. Tyszyňského ,,0 učených slavistech ve Varšavě" referující o nových pracích S. Lindeho, Kuchařského, Maciej owského, Wójcického a Rakowieckého, r. 1840 (Květy str. 383) věnoval vzpomínku W. Boguslawskému „zasloužilému podnikateli národního divadla polského", v témž ročníku (Příloha č. XVI.) pojednal o J. I. Kraszewském (podle časopisu Lwowianin) a r. 1844 (č. 100) uctil památku A. J. Rošciszewského vřele psaným nekrologem, ačkoli zesnulý právě v posledním roce svého života zahájil urputný, zbytečně příkrý boj proti Zapcvě knize „Cesty a procházky po halické zemi."'

Pozorování o Ivovském životě, o poměrech společenských a uměleckých, drobné příběhy, kulturně-historícké dokumenty a vlastní zkušenosti ukládal Zap v dopisech zasílaných Květům. V listopadu r. 1836 vyjel z Prahy a jíž r. 1837 vylíčil v Květech (č. 18 п., 22, 4? a Příl. č. II, IV.) svou cestu Moravou a Slezskem, jakož i první dojmy lvovské. Stěžuje si, že moravští spisovatelé nezasílají pražským časopisům důkladnějších zpráv53) a slibuje, že bude své krajany se-